Evropa ještě může zabránit svému propadu do bezvýznamnosti, soudí Politico
Mladý Evropan musí cítit bolest při pomyšlení, že pochází z místa, které kdysi vládlo světu a teď mu hrozí, že se jeho sláva stane pouhým záznamem v učebnicích historie.
Na evropské mutaci serveru Politico to konstatuje spisovatel Jérémie Gallon.
Evropa se podle něj stala spíše pozorovatelem než režisérem změn formujících zbytek světa. Ještě ale není pozdě na změnu.
Václav Cílek: Krize Západu může být dveřmi do nového, mnohem zajímavějšího a možná lepšího světa
Stále častěji se ozývají hlasy, že se blíží konec západní civilizace. Hroutí se západ? Můžeme s tím ještě něco dělat?
V diplomacii a mezinárodních vztazích je pro Gallona Evropa příliš opatrná a váhavá. Její obyvatelé se často už ani slovně neodvažují postavit těm, kteří je ohrožují. Generace Evropanů přitom bojovala a v mnoha případech položila život za prosazení lidských práv.
Dnes musí kontinent sbírat kuráž, aby odsoudil ropnou monarchii za barbarskou vraždu novináře, protože se bojí o ekonomické vazby, kritizuje francouzský autor.
A když přijde řeč na technologickou stránku, čísla mluví sama za sebe. Spojené státy mají 125 a Čína 77 relativně nových společností, jejichž hodnota přesahuje miliardu dolarů. V Evropě je jich stěží 30.
Úpadek není nevyhnutelný
Co se týká kultury, ani na tomto poli to nevypadá příliš dobře. „Nechali jsme na jiných, aby podstoupili rizika spojená s kreativitou,“ píše Gallon. Jak poznamenává, dávno minulou se zdá doba, kdy Paříž byla označovaná za město lákající intelektuály a umělce z celého světa.
Populismus je dědictvím globální finanční krize. Viníci zůstali bez trestu, píší Financial Times
Jaké dopady na současnou politiku a společnost má globální finanční krize z roku 2008? Odpovědi hledá komentátor deníku Financial Times Philip Stephens. Píše, že dědictvím ekonomických turbulencí se mohla stát žádoucí změna způsobu, jak uvažujeme o nastavení hospodářských poměrů.
Další úpadek Evropy do bezvýznamnosti může v jeho očích v nejlepším případě proběhnout v duchu apatie. Na starém kontinentu bude záležet stále méně a méně, až ho předeženou jiné, ambicióznější mocnosti. V nejhorším případě pak může ústup Evropy provázet násilí.
Škody způsobené takzvaným hnutím žlutých vest ve Francii jsou teď jen nepříjemnou připomínkou existence stagnující společnosti, která ztratila směr a není naplněná radostí a štěstím. Obavy z budoucnosti a pocit bezmoci jsou podle Gallona živnou půdou společenských nepokojů.
V Evropě pak nachází cyniky a skeptiky, kteří se už zřejmě smířili s novým řádem světa. Těmto lidem je ale prý nutné připomenout, že ještě není pozdě. Úpadek Evropy není nevyhnutelný. Neexistuje jiné místo na světě než starý kontinent, kde by různí lidé mohli mluvit jedním hlasem, deklamuje komentář.
Podmínkou je jednota
Společná minulost včetně jejích bolestných období Evropany předurčuje k pozici globální mocnosti určující osud lidstva – mocnosti, která bude neúnavně bojovat za evropské hodnoty a zájmy na celém světě, je přesvědčený autor.
Liberální demokracie je protiliberální a protidemokratická, tvrdí Weigl z Institutu Václava Klause
Bývalý prezident Václav Klaus v nedávno vydaném manifestu varuje před ohrožením parlamentní demokracie. Za největší nebezpečí považuje liberální demokracii reprezentovanou Evropskou unií a jejími institucemi.
Pokud ale má přijít vzepětí a naplnění potenciálu, není možné plýtvat časem. Podmínkou pro chycení se příležitosti je ale podle Gallona jednota, protože dvě nebo tři země samotné nedokáží obnovit velikost Evropy. Je naopak nutné stavět na faktu, že Evropa je prostorem spojujícím génia lidstva plynoucí z francouzských, německých, italských, britských, vlámských, španělských, slovanských a dalších zdrojů.
Návrat do centra světového dění se ale zřejmě neobejde bez boje. A ten vyžaduje odvahu postavit se problémům čelem, diskutovat nepříjemná témata, kreativní politické vedení a odhodlané činy.
Pokud má Evropa přetrvat jako entita třímající v rukou vlastní osud, potřebuje si podle něj určit své ambice a cíle překračující rozměr dobře zamýšlených technokratických opatření. Jen když si starý kontinent opět přivlastní svou historii, bude ji moci zase psát, tvrdí na serveru Politico spisovatel Jérémie Gallon.
