Robert Schuster: Pád německé vlády aneb Paralýza největšího člena Evropské unie pokračuje
Německo zažilo za několik posledních hodin hned dva šoky: Nejprve se ve středu ráno probudilo do jistoty, že příštím americkým prezidentem se stane znovu Donald Trump. Čili politik, před jehož zvolením celé týdny varovala řada německých komentátorů, když v podstatě nekriticky přebírali tvrzení končící vlády prezidenta Joe Bidena, že Trump údajně představuje hrozbu pro americkou demokracii.
K tomu všemu se pak Němci během večera dozvěděli, že jejich dlouhodobě vrávorající vláda kancléře Olafa Scholze definitivně končí a Německo zřejmě v březnu čekají předčasné parlamentní volby.
Čtěte také
Posledním dějstvím nekonečného seriálu různých krizí a nedorozumění mezi stranami takzvané „semaforové koalice“, kterou tvořili Scholzovi sociální demokraté, Zelení a liberální Svobodní demokraté, bylo kancléřovo rozhodnutí propustit z vlády ministra financí Christiana Lindnera.
Jelikož ten je šéfem liberálů, vzápětí ho následovala celá strana, takže zbytková koalice přišla o většinu ve Spolkovém sněmu.
Vláda končí, může za to partner?
Pozoruhodný byl hlavně způsob, jakým Scholz na večerní tiskové konferenci své rozhodnutí odůvodňoval.
V jeho projevu, který byl zjevně velmi dobře nacvičený, nebylo ani památky po někdejším nadšení, jaké ještě před třemi lety provázelo vznik tohoto politického spojenectví. Jeho ambicí tehdy bylo „posunout Německo vpřed směrem k ekonomickému, udržitelnému a společenskému pokroku“.
Čtěte také
Kancléř nenechal nikoho na pochybách, kdo nese vinu za konec této iluze. Podle něj to byl právě a v podstatě výlučně Lindner. Vinil ho z údajně asociálních plánů pro státní rozpočet, které prý měly snížit daně bohatým a seškrtat důchody sociálně slabým.
Dosavadnímu ministru financí vyčinil sobectví a jiné charakterové nedostatky, jako neloajalitu a nespolehlivost, neboť podle Scholze neustále otvíral témata, na kterých se už předtím v koalici dávno dohodli. Pak ale kancléř vytáhl na odvolaného šéfa státní pokladny úplně nejtěžší kalibr, když ho označil za hrozbu pro demokracii. Jakoby to už předtím někde slyšel.
Čeká Němce politická paralýza?
To podstatné ale kancléř nesdělil: Co bude se státním rozpočtem na příští rok, který měl být formálně schválený do poloviny listopadu – a stal se předmětem poslední, nyní už víme, že i osudové, koaliční šarvátky?
Liberálové se sice podíleli na jeho přípravě, ale teď už pro něj sotva zvednou ruku. Opoziční křesťanské strany také určitě na dosavadní návrh nepřistoupí, aniž by se do něj nepromítly jejich představy. Takže Německo možná čeká po dlouhé době provizorní rozpočet, což není pro klíčový členský stát Evropské unie dobrá zpráva.
Jakoby už nestačily dramatické problémy jeho automobilek. Teď ho ještě navíc čeká několikaměsíční volební kampaň, kterou Scholz přísně vzato spustil už dávno před Lindnerovým vyhazovem.
Když k tomu ještě připočteme, jak dlouho v Německu obvykle potřebují na sestavení nové vlády – a že to může trvat i několik měsíců –, vypadá to u našich západních sousedů na delší politickou paralýzu.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
