Robert Schuster: Co mají společného německý koncern Volkswagen a vláda kancléře Scholze?
Automobilový koncern Volkswagen je jedním ze symbolů německé ekonomiky. Dlouho platilo nepsané pravidlo, že pokud se daří jemu, daří se i hospodářství státu. Teď ovšem z této firmy přichází jedna špatná zpráva za druhou. Už dřív její vedení oznámilo, že bude muset výrazně snížit početní stavy zaměstnanců, což se zřejmě neobejde bez zavření tří továren na území Německa.
Nejnověji pak automobilka zveřejnila informaci o dramatickém propadu zisku za třetí letošní kvartál ve srovnání se stejným obdobím minulého roku.
Čtěte také
Je hodně symbolické, že o potížích největší automobilky v zemi se německá veřejnost dozvídá ve stejnou chvíli, kdy se fakticky rozpadá i současná koalice levého středu sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze.
Za normálních okolností by při problémech tak velkého zaměstnavatele jakým Volkswagen je, muselo u každé vlády blikat několik červených kontrolek najednou a naznačovat poplach nejvyššího stupně.
Možná, že ve spolkovém kancléřství v Berlíně varovná světla také skutečně svítí – špatné zprávy z Volkswagenu mohou přece jenom mít negativní vliv na ekonomickou kondici země, jde také o budoucnost několika tisíc zaměstnanců a v neposlední řadě o prestiž celého státu.
Čtěte také
Ale očekávat od stávající spolkové vlády nějaký odvážný záchranný manévr, ke kterému by se v podobných situacích odhodlaly její předchůdkyně, není úplně reálné. Na to je Scholzova koalice až příliš rozhádaná.
Každá z vládních stran si už hledí pouze svého, dělá politiku pro vlastní klientelu a o koaliční celek se už nestará. Po nějakém elementárním konsensu, který byl desítky let hlavním rysem německé politiky, není ani památky.
VW byl vždy symbol
Princip dohody namísto konfrontace byl charakteristický i pro koncern Volkswagen, jakožto i pro celý německý ekonomický model. Namísto tvrdých střetů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, které by se rychle přelily do ulic, se snažily management a odbory vždy dohodnout na všem podstatném – počínaje výší mezd a odměn, až po další strategické směřování firmy.
Čtěte také
Právě v tomto ohledu ovšem bylo v nedávné minulosti zřejmě leccos zanedbáno. Dlouho ignorována byla třeba skutečnost, že na výrobu elektromobilů nebude zapotřebí tolik lidí, jak tomu dosud bylo u aut se spalovacími motory.
Takže s propouštěním zaměstnanců šlo začít už dávno a mohlo probíhat postupně. Nemuselo mít tudíž tak dramatickou podobu, jaká je nyní na obzoru.
Stejně tak ale mohla i Scholzova vláda reagovat na první náznaky krize daleko dříve. Kancléř se v posledních dnech dokonce několikrát sešel při nejrůznějších příležitostech se zástupci německého průmyslu a hodlá v tom pokračovat. Že by tam ale prezentoval nějaké schůdné řešení, se ovšem čekat nedá.
Blíží se konec vlády?
Zmíněné schůzky označované poněkud velkolepě jako „summity s průmyslem“, měly ovšem jednu vadu vadu na kráse: Nebyli na ně pozváni klíčoví ekonomičtí ministři Scholzovy vlády, šéfové resortů hospodářství a financí, Robert Habeck a Christian Lindner.
A to zřejmě jen proto, že prvně jmenovaný je hlavní tváří Zelených, druhý je zas šéfem liberálů. Lindner dokonce v reakci na to souběžně uspořádal jiné vrcholné setkání s kapitány německého průmyslu, takže v podstatě jakýsi trucpodnik Scholzovi navzdory.
Tímto svým chováním nemohli Scholz a Lindner snad ani lépe dát najevo, že považují společnou vládu za fakticky nefunkční a mrtvou. Není proto žádným velkým překvapením, že v německém tisku kolují první úvahy, kdy by to celé mohlo takříkajíc „prasknout“. Neboli to, že by se koalice rozpadla a Německo směřovalo k předčasným volbám.
Ty by se mohly – při dodržení všech ústavou předepsaných lhůt – konat už začátkem března příštího roku. Jaká vláda by z nich pak vzešla, a hlavně, kdy by mohla reálně převzít vedení země, ale není jasné.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
