Zapomenutý antisemitismus Henryho Forda je odvrácená tvář amerického snu. Inspiroval i Hitlera

Průmyslník Henry Ford je dodnes opěvovaný jako vzor úspěšného podnikatele, který stvořil masovou výrobu s masovou spotřebou a vyrobil miliony dostupné širokým vrstvám. Do světa ale nevypustil jen lidově dostupné vozidlo. Na jeho odvrácenou tvář, tedy podíl na šíření rasismu, antisemitismu a sympatie k Hitlerovi se taktně zapomíná, píše slovenský deník SME.

Vše začalo v roce 1919, kdy automobilový magnát koupil michiganský týdeník Dearborn Independent. Nešířil v něm jen svou pověstnou reklamu na model T. Noviny se zakrátko staly hlásnou troubou vulgárního antisemitismu.

Antisemitská karikatura ze sklonku 19. století: New York jako Nový Jeruzalém

První útok přišel 22. května 1920. Titulní strana Fordových noviny velkými písmeny hlásala: „Mezinárodní Žid – největší světový problém.“ V podobném duchu se neslo dalších 91 vydání listu. Příval rasové nenávisti pod ochranou šéfa Ford Motor Company byl ohromný. Noviny použily celý hanobící arzenál tehdejších (a také dnešních) rasistů.

Židé prý rozpoutali všechny války, jsou odvěkými nepřáteli, v rukou mají byznys i noviny, šíří degenerované myšlenky, odmítají pracovat, nikdo je nemá rád. „Existuje rasa, která nikdy a nikde nebyla vítaná, a jíž se i přesto podařilo povznést se k moci,“ psal Fordův list. Tvrdil, že Židé chtějí ovládnout svět, a proto tajně založili „superkapitalistickou mezinárodní vládu“.

Články Židy obviňovaly, že se nacházeli už v posádce Kolumbovy výpravy v roce 1492 a znesvěcovali panenskou Ameriku. Jindy Fordův list Židy vinil i za neúspěchy v baseballové lize. Autoři článků také hlásali tezi, že Žid je jediným a původním mezinárodním kapitalistou.

Ford předběhnul Hitlera

Přestože právě Ford rozvinul síť svých poboček po celém světě a tvrdil, že jeho zaměstnanci u výrobního pásu nepotřebují přemýšlet. „Moderní antisemitismus, který se rozvíjel na přelomu 19. a 20. století, se neomezoval na Evropu,“ cituje deník SME historika Miloslava Szabó z Historického ústavu Slovenské akademie věd.

„Ve Spojených státech měl silné zázemí především v prostředí náboženské a nacionalistické pravice. Obvinění vůči Židům se podobaly evropským. Židé prý byli rozkladný prvek. Jako kapitalisté a finančníci prý vykořisťovali nežidy a zároveň podporovali liberalismus, socialismus a zednáře. V USA nacházíme dokonce i obvinění Židů z rituálních nebo jiných tajuplných vražd.“

V Rusku ožívají konspirační teorie. Carskou rodinu rituálně povraždili Židé, zní z církve

Car Mikuláš II. s rodinou

Příští rok uplyne sto let od chvíle, kdy ruští bolševici v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě dnes již neexistujícího Ipaťjevova domu v ruském Jekatěrinburgu brutálně zavraždili cara Mikuláše II., jeho manželku a jejich pět dětí. Navzdory mnoha vyšetřováním a vědeckým expertizám, pravoslavná církev stále zpochybňuje dnes již všeobecně akceptovanou verzi jedné z nejtemnějších kapitol ruské historie.

Ford předběhnul Hitlera o deset let. Své noviny vnucoval obchodním partnerům, takže se inzertní oddělení listu mohlo zanedlouho chlubit 700 tisícovým nákladem. Jejich články brzy, v listopadu 1920, následovalo souhrnné knižní vydání díla nesoucího název „Mezinárodní Žid!.

Pamflet byl vzápětí přeložený i do němčiny. Knihu opakovaně vydávalo nakladatelství Hammer, které se specializovalo na rasistickou propagandu a chválení německé rasy. „Už v roce 1921 se v Německu kniha dočkala třetího vydání,“ cituje slovenský list historičku Kláru Mészárosovou z Univerzitní knihovny v Bratislavě. Historický exemplář našla paradoxně v místním fondu židovské literatury.

„Fond vznikl ve třicátých letech 20. století z darů občanů, později byl doplněn nákupy. Fordova kniha, jako konfiskát, přibyla do fondu až po válce,“ vysvětluje badatelka, kde se spis ve sbírce vzal. Za antisemitské texty se Ford dostal v USA i před soud. Jeho právníci argumentovali, že sám Ford neměl s články nic společného, ​​ba prý o nich ani nevěděl. Podnikatel byl přitom znám autokratickou povahou a kontrolou podřízených.

Prostý miliardář

Podle jeho životopisce Alfreda Liebfelda byl Ford typický syn farmáře. Jednoduchý muž s ubohým vzděláním, a ještě katastrofálnějším pravopisem. Píše SME a vysvětluje, jak se z Forda stala legenda. „Skutečnost, že obyčejný mechanik dokázal získat milionový majetek, sloužila jako důkaz, že americký sen je opravdu reálný,“ uvádí Liebfeld v knize „Henry Ford: Legenda a skutečnost“.

Úspěch připisuje Fordově schopnosti obklopit se správnými lidmi a vynakládáním veškerého úsilí na vytváření svého pozitivního obrazu: největšího Američana. „Jsem ztělesněním Leonarda da Vinciho ve 20. století,“ tvrdíval neskromně Ford, ačkoli vůbec neznal základní díla světového umění.

Poláci zabíjeli Židy i po válce. Motivem byl antisemitismus a touha po majetku

Pogrom v Kielcích

Polsko nedávno přijalo zákon, který stanoví tříletý trest vězení pro každého, kdo by „veřejně a v rozporu s fakty tvrdil, že polský národ či Polská republika jsou odpovědní za nacistické zločiny Třetí říše“. Vágnost formulace vyvolala protesty zejména Izraele, který se obává, že zákon potlačí svobodu projevu a povede k zamlčování pravdy. Ne všichni Poláci totiž podle něj stáli stranou, když nacisté Židy vraždili.

Fordovy noviny se navážely i do „smradlavého židovského jazzu“ a z rukávu sypaly doporučení k časté návštěvě kostelů. V novinách se často dostávalo prostoru také útokům proti newyorským herečkám, nočnímu životu, kabaretům. Ford později napsal spolu s manželkou knihu o lidových tancích. Dokazoval v ní, že pouze vesnické tance jsou ty správné a ukazují velikost nordických ras.

Články, které prý odrážely údajné Fordovy zlaté myšlenky, psal redaktor William Cameron. Antisemitské materiály shromažďoval Fordův dlouholetý osobní tajemník Ernest Liebold. Ten za značnou sumu získal i pamflet Protokoly sionských mudrců.

Podvodný hanopis vyrobili v roce 1905 na objednávku agenti ruské carské tajné policie. Jejich masové šíření mířilo proti rostoucí revoluční vlně a stálo i za nechvalně proslulými pogromy. Díky Fordovým penězům mohla začít cesta hanopisu ze zaostalého Ruska do světa, pokračuje slovenský list.

Fordovo dílo našlo čtenáře i na Slovensku. V roce 1921 například noviny Považské hlasy napsaly: „Mezi lidmi, kteří se zajímají o světové záležitosti je málo těch, kteří by neslyšeli o Henry Fordovi, americkém mnohonásobném milionáři. Jehož největší továrna na světě každou minutu vyrobí jeden automobil... Američané budou jedno Fordovi vděční, že je zavčasu upozornil na židovské nebezpečí. Prozatím dobře nevidí, co jeho informační práce o Židech znamená. Ale už začíná nést ovoce. "

Peníze na prvním místě

Přestože dobové karikatury zobrazovaly Forda v symbolickém objetí s členem Ku-klux-klanu, jeho rasistické tažení nezastavil ani soud, ani protesty významných osobností, včetně arcibiskupů nebo bývalých prezidentů.

Vše přestalo až ve chvíli, kdy se následky měly dotknout magnátova nejcitlivějšího místa: financí. Židé dokázali zorganizovat účinný bojkot Fordovy výroby a prodej modelu T začal rapidně klesat. „Z New Yorku a dalších center přicházely signály, že bojovný antisemitismus vyvolává stále větší odpor nejen mezi Židy, ale negativně ovlivňuje i prodej Fordových aut,“ cituje slovenský list Fordova životopisce Liebfelda.

02935657.jpeg

Podle něj „Je možné, že v tom bylo hodně nadsázky, pokles popularity modelu T ovlivnily i jiné důvody, ale Ford, náchylný podléhat panice, se skutečně lekl.“ V roce 1928 se proto veřejně omluvil, přičemž použil podobné účelové argumenty jako jeho právníci před soudem. Dokonce žádal stažení vlastní knihy z pultů.

Fordova společnost podporovala i další rasistické tažení, píše SME. Už v době prvních článků v průmyslníkových novinách vznikla z iniciativy Fordova tajemníka Liebolda v New Yorku detektivní kancelář. Jejím úkolem bylo slídit po židovských rodinách nebo úspěšných lidech židovského původu. V honbě za židovským spiknutím detektivové zaměstnávali různé fanatiky a nacionalisty, kteří dodávali materiály o „židovské skvrně“ na štítě lidstva.

Ford Motor Company zaměstnávala i Fritze Kuhna, šéfa Německo-amerického spolku. Organizace měla ve Spojených státech dvě stě tisíc členy. Pořádali průvody, při nichž hajlovali. Spolek amerických hitlerovců vedli agenti školení ve třetí říši. Bylo nanejvýš nedůvěryhodné, když se později Fordova společnost tvářila, že netušila, kdo Kuhn je.

Patřilo mezi veřejně známou skutečnost, že bezpečnostní oddělení Fordových podniků shromažďovalo údaje o všech zaměstnancích a jejich špehování neoddělitelně patřilo k fordismu.

Hitlerův sympatizant

„Neznám Hitlera osobně, ale za jeho vlády v Německu mají lidé alespoň práci,“ tvrdil Ford na tiskové konferenci v srpnu 1939. Tedy už po anexi Rakouska, rozbití Československa a okamžik před napadením Polska. V době tohoto výroku už šest let fungovaly koncentrační tábory typu Dachau.

Mein Kampf v neměckém Norinberku

Sympatie byly vzájemné, pokračuje slovenský list. Mezinárodní Žid podepsaný Fordovým jménem, podstatně ovlivnil Hitlerův Mein Kampf. Führer byl velký Fordův obdivovatel. V roce nástupu k moci se vyjádřil, že dělá vše, aby jeho teorie uvedl v Německu do praxe. Podle New York Times v Hitlerově pracovně visel velký Fordův portrét.

Fordova kniha figurovala i v procesu s válečnými zločinci v Norimberku. Mluvil o ní říšský vůdce Hitlerjugend Baldur von Schirach: „Rozhodující antisemitskou knihou, kterou jsem četl a která ovlivnila mé přátele, byl Mezinárodní Žid od Henryho Forda. Přečetl jsem ji a stal jsem se antisemitou. Tato kniha vyvolala ve mně a v mých přátelích hluboký dojem, protože v Henrym Fordovi jsme viděli představitele úspěchu ... Pro německou mládež to byl Henry Ford ten, kdo reprezentoval Ameriku. "

Kromě idejí spojoval Forda s nacisty i byznys. Podle Alfreda Liebfelda bylo vedení Fordových podniků v Německu, Rakousku, Maďarsku nebo Francii úzce propojené s nacistickými agenty.

„Nejen Ford, ale i jiné americké koncerny Hitlerovi ochotně pomáhaly při vyzbrojování a přípravách na válku. Forda ale Führer zahrnoval největší důvěrou a sympatiemi,“ napsal autor Fordovy životopisné knihy. Své tvrzení dokazuje dárkem Fordovým 75. narozeninám. Slavil je v roce 1938 a nacisté mu udělili Řád německého orla. Nejvyšší vyznamenání pro cizince.

Z vyvrhele legendou

Za Mezinárodního Žida se Ford formálně omluvil ještě podruhé, během druhé světové války. Důvodem byly opět peníze, píše slovenský deník. Podle něj je paradoxní, že právě Ford, který osočoval Židy, že rozpoutávají války pro zisk, sám ale na armádních zakázkách skvěle vydělal.

Nejdříve vystupoval proti zapojení Spojených států do války. Po vstupu země do protihitlerovské koalice s vidinou milionových zisků rychle přesedlal na vlastence. Přitom ve stejnou dobu byl na vysoký post ve Ford Motor Company přijatý jeho přítel, pilot Charlese Lindbergh. Ve své době nejen přeletěl Atlantický oceán, ale byl také předním americkým rasistou a Hitlerovým obdivovatelem.

Charles Lindbergh

Lindbergh byl poradcem ve Fordově továrně na bombardovací letadla ve Willow Run. I v době, kdy Fordovy podniky profitovaly na válce proti Hitlerovi, v nemocnici nemohl pracovat Žid.

Novinář a historik zkoumající holocaust Max Wallace se pro britský deník Telegraph vyjádřil, že je překvapen, jak snadno se ve 21. století znovu vybudovala reputace Forda a Lindbergha: „Začali jako hrdinové, stali se vyvrheli a dnes jsou znovu hrdiny.“ Další zkoumání může přinést nové poznatky o podílu Fordových koncernů na zločinech třetí říše, dodává slovenský deník.

Wallace v knize Americká osa doplňuje, že Fordův syn Edsel, tehdejší prezident Ford Motor Company, se vyhnul trestnímu stíhání za obchodování s nepřítelem pouze svou brzkou smrtí v roce 1943. Korespondence mezi Edselem a francouzskou divizí Fordu prý dokazuje, že americká centrála schválila výrobu letadel pro nacisty.

Fordova společnost prý navíc povolila otrocké práce ve svých německých filiálkách. Ford Motor Company sice argumentovala, že od roku 1941 ztratila kontrolu nad německými podniky, Wallace ale v knize přináší dokumenty, podle kterých první nuceně nasazení přišli do továren ještě před vstupem USA do války.

„Henry Ford, úspěšný self-made man, je ztělesněním amerického snu, ale i jeho odvrácené strany. Jeho příběh ale není jen o Americe. Jeho pamflet Mezinárodní Žid přece pomohl šířit antisemitismus v Evropě.“ Těmito slovy historika Miloslava Szabó deník SME uzavírá článek, který vyšel v době 80. výročí Mnichovské dohody a sto desátého výročí uvedení prvního Fordu model T na trh.