Poláci zabíjeli Židy i po válce. Motivem byl antisemitismus a touha po majetku

12. únor 2018
Pogrom v Kielcích

Polsko nedávno přijalo zákon, který stanoví tříletý trest vězení pro každého, kdo by „veřejně a v rozporu s fakty tvrdil, že polský národ či Polská republika jsou odpovědní za nacistické zločiny Třetí říše“. Vágnost formulace vyvolala protesty zejména Izraele, který se obává, že zákon potlačí svobodu projevu a povede k zamlčování pravdy. Ne všichni Poláci totiž podle něj stáli stranou, když nacisté Židy vraždili.

Ostatně polský historik Szymon Datner už v roce 1970 odhadl, že Poláci za války zabili až 200 tisíc Židů, píše izraelský server Times of Israel.

Předávali je Němcům, když se snažili utéct z transportů a táborů, udávali je, když se skrývali, a někdy je i sami vraždili. Datner odhadl, že z 250 tisíc Židů, kteří se pokusili Němcům v okupovaném Polsku v letech 1942 až 1945 uniknout, jich přežilo nanejvýš 16 procent.

Podle izraelského portálu je však rovněž třeba zdůraznit, že mnoho Poláků Židům pomáhalo. Památník obětem holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě poctil titulem Spravedlivý mezi národy přes 6 700 Poláků, kteří zachránili židovské životy. Je to víc, než má kterákoli jiná země.

Vraždění bez nacistů

Polsko však má i svou stinnou stránku a vědci, kteří se ji snaží odkrýt, jsou v zemi terčem ostré kritiky. Podle historiků mnoho Poláků Židy udávalo, vyhledávalo v úkrytech, vydíralo a aktivně se účastnilo plenění jejich majetku. Nejznámější je masakr stovek Židů, které v roce 1941 zamkli obyvatelé vesnice Jedwabne v hořící stodole, ale nebyla to jediná taková událost, jak upozorňuje Chava Dreifussová, ředitelka Oddělení holokaustu v Polsku v památníku Jad Vašem.

K pogromům došlo v Polsku i po válce. Nejznámější je incident v městě Kielce, kde Poláci v roce 1946 povraždili čtyřicet Židů, kteří přežili holokaust, a čtyřicet zranili. Stovky dalších zahynuly po osvobození Polska na dalších místech v zemi, zdůrazňuje Dreifusová.

Pohřeb obětí poválečného pogromu v Kielcích

Důvodem prý nebyl jen antisemitismus, ale i touha po majetku, strach, spory nebo pomsta. V roce 2001 se polský prezident Aleksander Kwaśniewski Židům jménem Polska omluvil za masakr v Jedwabnem. Když se však televize o třináct let později ptala na tuto událost současné ministryně školství Anny Zalewské, prohlásila, že to byl jen prezidentův názor.

Nedozírné následky

Podle ředitelky Dreifussové je jedním ze smutných výsledků debaty o nové polské legislativě vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) vzestup antisemitských projevů, které byly v Polsku určitou dobu tlumené.

Přestože za druhé světové války zahynulo 90 procent polských Židů, jsou dnes Poláci přesvědčeni, že trpěli buď stejně, nebo ještě víc než oni, poukazuje na průzkumy veřejného mínění polský historik Jan Grabowski z univerzity v kanadské Ottawě.

Podle vědců zkoumajících holokaust je jistě chvályhodné nazývat věci pravým jménem a upozorňovat, že Osvětim nebyl „polský tábor smrti“, ale německý vyhlazovací tábor v okupovaném Polsku. Důsledky znění nového zákona však mohou být nedozírné. Grabowski je přesvědčený, že legislativa zmrazí debatu o holokaustu i jeho výzkum.

Polsko po roztržce s Izraelem vyjádřilo přání vyslat vládní delegaci, která by zákon vysvětlila. Izraelské ministerstvo zahraničí mu ale vzkázalo, že s polskou vládou nebude jednat, dokud zákon nenovelizuje, dodávají Times of Israel.

  • Zahraniční