Za masakr novozélandských muslimů může dlouholetá islamofobie v Austrálii

23. březen 2019

Masakr desítek lidí v mešitách v novozélandském Christchurchi, z něhož byl obviněn Australan Brenton Tarrant, vyvolal v Austrálii spoustu otázek. Její obyvatelé se ptají, jak něco takového mohl udělat jeden z nich.

Hodně se hovoří o tom, jakou roli sehrála internetová subkultura krajní pravice a nadřazenosti bělošské rasy, ale méně už o situaci v zemi, píše australský sloupkař britského deníku Guardian Jason Wilson.

Jan Fingerland: Černá labuť a bílý muž - k intelektuálním kořenům jedné vraždy

Brenton Tarrant, útočník na mešity na Novém Zélandu

Zprávám, jako je ta z novozélandského Christchurche, nejdřív nemůžeme uvěřit, a pak je náhle přijmeme jako něco skoro všedního.

Pravda je podle něj taková, že 28letý podezřelý vyrostl v době, kdy v Austrálii rychle sílil nepokrytý rasismus, xenofobie a nepřátelství vůči muslimům. Země se nadšeně účastnila války proti terorismu, k islámu a muslimům ve Wilsonově pohledu často přistupovala jako k nepřátelům a stále běžnější a přijatelnější byla i nenávistná rétorika.

Rasismus v Austrálii samozřejmě nezačal až v roce 2001. Komentář uvádí, že tato země byla osídlena prostřednictvím genocidní války a svou nezávislou existenci zahájila vyloučením přistěhovalců, kteří nebyli běloši. Bělošský nacionalismus byl v podstatě zakládající australskou doktrínou. V prvních letech současného tisíciletí pak došlo k několika událostem, které prý z islamofobie učinily téměř státní politiku.

Vrchol islamofobie

Nejprve australská konzervativní vláda odmítla do země pustit uprchlíky zachráněné na moři nákladní lodí Tampa. Text Guardianu to označuje za snahu vyhrát volby stupňováním xenofobie a paniky z údajného ohrožení státních hranic – a podle všeho to fungovalo.

Daniel Kroupa: Opět o terorismu

Terorismus na Novém Zélandu

Australský imigrant postřílel padesát nevinných Novozélanďanů.

Thomas Kulidakis: Neomluvitelné zvrhlé vraždění nevinných na Novém Zélandu

Hromadná střelba v mešitě na Novém Zélandu

Vstoupit kamkoliv a vraždit nevinné lidi je zavrženíhodné a zvrhlé. Vběhnout do mešity, svatostánku muslimů, je zvrhlé a zavrženíhodné dvojnásob.

V následujících letech se pak navzdory mezinárodní kritice stalo všeobecně přijímanou politikou zadržování uprchlíků ve třetích zemích, tedy mimo australské území. Většinu těchto běženců tvořili muslimové. Politici často naznačovali, že je to otázka bezpečnosti, protože někteří mohou být teroristé.

Druhou významnou událostí nového milénia byly teroristické útoky z jedenáctého září ve Spojených státech, po nichž se Austrálie zapojila do boje proti terorismu. Australští vojáci strávili mnoho let v Afghánistánu a Iráku, kde bojovali s muslimy – a také je v jejich vlastních zemích zabíjeli.

Novinář Wilson píše, že tyto války začaly záplavou propagandy a později bezpečnostní orgány zesílily i sledování občanů, kdy byli za potenciální hrozbu často označováni australští muslimové. Islamofobie v Austrálii vyvrcholila v prosinci 2005 nejvážnějšími rasovými nepokoji v dějinách moderního státu, kdy dav mladých bělochů v Sydney bil a napadal každého spoluobčana snědé pleti, kterého potkal.

Tyto takzvané nepokoje z pláže Cronulla znamenaly pro Austrálii zlom ve vývoji ohavného nacionalismu ve veřejnosti. Dnes je realitou, že se v den státního svátku, který domorodci považují za urážku, mladíci halí do australské vlajky a že Den památky australských a novozélandských vojáků z první světové války se stal otevřenou oslavou militarismu a imperialismu, uvádí Jason Wilson.

Dávky podle DNA

Média dominantního hráče na australském trhu, společnosti News Corp, dávají největší prostor konzervativní pravici. Sydneyský deník Daily Telegraph například vloni psal o jihoafrických bělošských farmářích tak, že opakoval verzi krajní pravice o „genocidě bělochů“. News Corp má lví podíl i na rozšíření názoru, že v Melbourne „vládnou africké gangy“.

Jan Fingerland: Nový Zéland vymítá zlo ze svého středu

Na Novém Zélandu pohřbívají mrtvé

Na Novém Zélandu pohřbívají mrtvé a současně odkrývají, co podle nic vedlo k masové vraždě ve dvou mešitách. Je to nepříjemná, ale i trochu nebezpečná činnost.

Noviny ze stáje News Corp běžně otiskují pravicové názory, které navrhují demografickou výměnu obyvatelstva tak, aby převažovali „bělošští nacionalisté“, protože vlna přistěhovalců údajně „připraví Australany o národní identitu“.

Tato normalizace pojetí bělošského nacionalismu je patrná i v politice. Senátor Fraser Anning například po střelbě v Christchurchi na sociálních sítích naznačil, že za ní mohou oběti útočníka.

A není sám. Před třemi lety uspořádal australský Senát informační schůzku o jídle, které je podle islámu halal, tedy povolené a přípustné. Mnozí senátoři tam kladli otázky, z nichž bylo patrné, že věří pravicovým konspiračním teoriím, podle kterých islámské orgány dohlížející na čistotu potravin financují terorismus. A bývalý předseda australských laboristů Mark Latham zase nedávno navrhl, aby australští domorodci podstupovali zkoušku DNA, pokud žádají o sociální dávky.

Austrálie má dnes zkrátka početnou sbírku bělošských nacionalistů, kteří se netají svými názory, tvrdí komentář. Tito lidé podle něj vyrostli v atmosféře dlouholeté xenofobie a nenávisti vůči muslimům, kterou hlásaly i nejmocnější orgány v zemi.

Je to prostředí, v němž jsou muslimové, uprchlíci a přistěhovalci považováni za nepřátele Austrálie. A mohlo dát vzniknout i terorismu zastánců nadřazenosti bělošské rasy, zdůrazňuje australský novinář.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.