Jan Fingerland: Nový Zéland vymítá zlo ze svého středu
Na Novém Zélandu pohřbívají mrtvé a současně odkrývají, co podle nic vedlo k masové vraždě ve dvou mešitách. Je to nepříjemná, ale i trochu nebezpečná činnost.
Jan Fingerland: Černá labuť a bílý muž - k intelektuálním kořenům jedné vraždy
Zprávám, jako je ta z novozélandského Christchurche, nejdřív nemůžeme uvěřit, a pak je náhle přijmeme jako něco skoro všedního.
Islám tradičně počítá s rychlým pohřbem, ale v případě obětí z Christchurche to není tak jednoduché. Ještě pořád probíhá identifikace části z padesátky obětí. Čeká se tak u části zavražděných na dokončení rituálu omývání třemi druhy vody a další úkony.
Pro novozélandskou společnost tím ale nebude proces vyrovnání se s tragédií ukončen, ale teprve začne. Tím spíš, že Nový Zéland dosud znal jen velmi malou míru násilí, za celý rok je tam zavražděno méně lidí, než se jednomu pachateli podařilo za jediný den.
Padouši a hrdinové
Veřejná debata zahrnuje různé položky, například obligátní vyzdvižení pozitivních příkladů, jako byl muž afghánského původu, který se střelci postavil a zřejmě tím zachránil několik potenciálně ohrožených životů. Z Austrálie se ozvala vrahova rodina, která vyjádřila soustrast rodinám obětí.
Thomas Kulidakis: Neomluvitelné zvrhlé vraždění nevinných na Novém Zélandu
Vstoupit kamkoliv a vraždit nevinné lidi je zavrženíhodné a zvrhlé. Vběhnout do mešity, svatostánku muslimů, je zvrhlé a zavrženíhodné dvojnásob.
Brenton Tarrant už se objevil před soudem a nedal najevo žádnou lítost, naopak gestem obráceného OK naznačoval svou spřízněnost s jinými podobnými střelci. Pachatel ovšem nemůže čekat, že se mu dostane otevřeného společenského souhlasu, právě naopak.
Tarrant jednal podle původního principu teroru – slova, které původně znamenalo hrůzu obecně, nikoli násilný čin – a pokusil se vyvolat nějakou reakci. Novozélandská veřejnost zatím hlavně dala najevo, že muslimské sousedy považuje za svou součást, včetně hromady květin u mešit a veřejné sbírky ve prospěch pozůstalých. Mluví o útoku na sebe, ne na muslimskou komunitu.
Globálně lokální potíže
Při pohledu na novozélandská média se zdá, že se odstartovala debata na tři hlavní témata, otázku držení zbraní, otázku regulace sociálních médií a otázku postoje k muslimům.
Speciál: Teroristický útok ve dvou novozélandských mešitách si vyžádal 49 obětí
Novozélandští záchranáři i policie pokračují v práci po útoku střelce ve městě Christchurch, i když je tam už noc. Útok nepřežilo 49 lidí. Dalších téměř 50 lidí je zraněných, někteří z nich jsou v kritickém stavu. Potvrdili to novozélandští zdravotníci.
Sami novozélandští muslimové tvrdí, že dlouhodobě a marně upozorňovali na měnící se atmosféru, která se obracela proti nim. Jiné hlasy poukazují na rychlé rozšíření myšlenek takzvané alternativní pravice, která se objevila ve Spojených státech a získala velký ohlas v dalších zemích. Brenton Tarrant se ostatně z velké části odkazoval na globální témata z Evropy a Ameriky.
Současně se mluví o tom, že - spíše než na Novém Zélandu -, šíří se nenávistná rétorika v Austrálii, zemi, odkud pachatel pocházel. Ozvalo se proto volání po větší regulaci provozu na sociálních sítích a vyjadřování názorů na citlivé otázky.
Téma držení zbraní se týká nejméně dvou oddělených námětů – totiž prodeje poloautomatických zbraní, jaké Tarrant použil při svém útoku, a společenské kultury v některých střeleckých klubech, včetně toho, do kterého pachatel docházel.
Témata jako větší regulace veřejné debaty nebo prodeje zbraní jsou legitimní a je logické, že se po takovém činu otevřou. Je ale nebezpečné je také hned uzavřít, protože tato debata se obvykle odehrává v atmosféře jakéhosi rituálního vymýtání zla, a slova se obvykle chopí lidé, kteří mají hotové názory nebo umějí proniknout do médií.
Vyvolání veřejné psychózy a urychlených opatření je vlastně přesně to, o co terorista usiluje především.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
