Thomas Kulidakis: Neomluvitelné zvrhlé vraždění nevinných na Novém Zélandu

Hromadná střelba v mešitě na Novém Zélandu
Hromadná střelba v mešitě na Novém Zélandu

Vstoupit kamkoliv a vraždit nevinné lidi je zavrženíhodné a zvrhlé. Vběhnout do mešity, svatostánku muslimů, je zvrhlé a zavrženíhodné dvojnásob.

Stejně, jako by to bylo v případě kostela, hinduistického či buddhistického chrámu nebo chrámu vědy v nějaké výzkumné laboratoři. S takovým činem nemůže nikdo se zdravou myslí souhlasit, ani ho podporovat.

Speciál: Teroristický útok ve dvou novozélandských mešitách si vyžádal 49 obětí

Policie odvádí svědky střelby z mešity v centrální části města Christchurch

Novozélandští záchranáři i policie pokračují v práci po útoku střelce ve městě Christchurch, i když je tam už noc. Útok nepřežilo 49 lidí. Dalších téměř 50 lidí je zraněných, někteří z nich jsou v kritickém stavu. Potvrdili to novozélandští zdravotníci. 

V takovou chvíli je označení pachatele za extremistu nedostatečné, protože se jedná o ztělesněné a čiré absolutní zlo. O to více odporné, že si vrah ještě svůj čin nahrává, vysílá ho světu prostřednictvím sociálních sítí a prostřednictvím prohlášení snad doufá, že do svého pokřiveného vnímání reality vtáhne i umírněnou, v míru žijící většinu populace.

Na světě totiž žije přes jeden a půl miliardy muslimů i křesťanů. Pokud by se začali lidé chovat podle principu oko za oko a zub za zub, byl by to návrat do temných staletí náboženských válek.

V tomto ohledu je třeba zmínit, že k potvrzení motivu odporného vraždění nebylo od začátku třeba čekat na oficiální potvrzení novozélandských úřadů. Jeden z pachatelů vysvětlil, že nesnáší migranty a uprchlíky, v čele s muslimy.

Prolomit kruh nenávisti

Je to součást protiimigrační hysterie, kterou dobře známe i v naší zemi. V České republice se naštěstí zatím projevila v nejnásilnější formě činy důchodce, který málem nechal vykolejit několik vlakových souprav, aby takzvaně probudil populaci. Toto paušální odsuzování lidí kvůli původu a víře je nejen hloupé, ale také znamením své doby.

Osobně jsem potkal řadu muslimů a někteří z nich byli lidé dobří, jiní špatní, ale stěží měli nějakou jinou charakteristiku než tu, že stejně jako já to byly lidské bytosti. Měli dvě ruce, dvě nohy a život. Jako skupina byli k neodlišení od skupiny jiné, ať už náboženské nebo národnostní.

Čtěte také‚Jeden z nejtemnějších dnů země.‘ Teroristé ve dvou mešitách na Novém Zélandu zastřelili 49 lidí

Ve velké mase lidí jsou vždy lidé dobří a zlí. Co se týká odporu k běžencům, pro které se používá zprofanované slovo „migranti“, platí to samé. Strávil jsem mnoho času mezi běženci na balkánské trase a řeckých ostrovech. Jsou mezi nimi mladí muži, stejně jako rodiny s dětmi. Například na řeckém ostrově Samos tvoří ženy a děti polovinu z více než čtyř tisíc lidí.

Při osobním setkání s lidskými bytostmi, které mnohokrát utekly před nevýslovným násilím například z Afghánistánu, člověk rychle ztratí chuť na praktikování podstaty xenofobie, tedy strachu z neznámého.

V reakci na poslední novozélandský útok bohužel i u nás část veřejnosti na sociálních sítích a v diskusích pod zpravodajskými články uplatňuje logiku typu „násilí je špatné, ale je to reakce na násilí teroristů u nás“. Něco takového je potřeba naprosto odmítnout. Pokud někdo spáchá zločin, má být potrestán on i jeho spolupachatelé. Ostatní souvěrci nebo příslušníci stejné skupiny jsou nevinní.

Tak jako já neodpovídám za sprosté a hnusné vraždění na Novém Zélandu, nejsou všichni muslimové odpovědni za činy teroristů vyznávajících islám nebo se jím zaštiťujících. Stejně jako všichni křesťané nejsou odpovědni dejme tomu za útoky na křesťanské kliniky.

Útok v novozélandských mešitách spáchali teroristé. Naprosto splňují definici, protože se pokusili zasít hrůzu do řad veřejnosti a nenávist do srdcí lidí.

Thomas Kulidakis

Na nás ostatních je, abychom jejich čin nechali odnést tekutými písky historie tak, jako čin pravicového extremisty Breivika v Norsku nebo džihádistické útoky ve Francii či Německu. Pouze vzájemnou tolerancí můžeme prolomit kruh nenávisti, do nějž se nás vražedníci snaží zatáhnout.

Na závěr je třeba zmínit, že útok se stal ve městě Christchurch, pojmenovaném po opatství v Oxfordu, jehož jméno odkazuje na Ježíše Krista, který rozhodně nehlásal vzájemné vraždění. Jen zvrhlík může vystřílet svatostánek. A je jedno, že to je mešita.