Tak holt nemám umytá okna, ale raději dětem vysvětlím, proč vůbec Vánoce slavíme, tvrdí lékařka a manažerka Charity Pipková
Lékařka a manažerka zahraničních projektů Charity Česká republika Lenka Pipková tvrdí, že jejím životním krédem je odvaha. Nebát se neznámého a dělat věci jinak, než očekává společnost. Smysluplné je jít za tím, co člověk cítí. Jinak než lidé ve městě prožívá i advent. „Hodně pomohlo, když jsme před několika lety odešli z Prahy. Život na vesnici je jiný, všechno je pomalejší, každý den jsme v přírodě, takže nás úplně shon města, když lidé pořád někam spěchají, míjí.“
„A tím pádem je snazší udržet adventní atmosféru, pohodu a klid. Mám dvě malé děti a přímo v domě mám i malou lesní školičku a s dětmi se zabýváme tím, co se děje v přírodě, jaký je cyklus roku, jak to lidé dřív prožívali. A hodně se vracíme k různým tradicím,“ popisuje.
Čtěte také
Slaví Mikuláše, chodí pochůzky Lucií, pečou vrkoče a drží i další už pozapomenuté vánoční tradice. Děti jsou totiž podle lékařky k novým podnětům otevřené.
„Je to pro ně zábava a naše snaha udělat advent, a vlastně celé Vánoce, pro ně skutečnými. Něco tvořit, vyrábět, připomínat, proč se vůbec Vánoce slaví – to všechno nejde dělat rychle. Tak holt nemám umytá okna, zato s dětmi hodně tvoříme a je to fajn,“ dodává.
Lenka Pipková zdůrazňuje, že má potřebu pomáhat lidem: proto studovala medicínu, proto pracuje v Charitě, proto založila lesní školičku na venkově ve Frýdlantském výběžku.
Poslechněte si celé Hovory, moderuje Eva Hůlková.
Související
-
Karel Hvížďala: Advent, chanuka a kwanzaa
Koncem roku slaví v euroatlantické civilizaci tři skupiny občanů svátky.
-
Jiří Stránský: Advent není jen příchod, je to i obrana
Mám rád advent. Ano. Naučil mě nepospíchat. Každý rok si říkám, že už bych se měl z těch adventů nějak vyvlíknout. A jako každý rok jsem zase nahlédl do svých pozná...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
