Svojsík objevil pro Čechy skauting, Sokolu se nelíbil

„Ruce mám rozsekány, pořezány a podřeny. Černý jsem od pryskyřice a od mechu. Hlavu však mám jasnou jako lesní vzduch a myšlenky čisté jako voda v potůčku kolem tábora tekoucí,“ zapsal si do deníku šestnáctiletý Jiří Wolker, tehdy ještě zdaleka ne jen básník.

Účastnil se jednoho z prvních skautských táborů u nás, pořádaného mužem, jehož jméno vešlo do dějin: Antonínem Svojsíkem.

Čtěte také

Z historie českých skautů se uchovaly nahrávky, které ukazují politické procesy nebo okupaci

Učitel tělocviku Antonín František Svojsík (1876–1938) svou přezdívku Benjamin získal jako nejmladší člen v Českém pěveckém kvartetu.

S myšlenkou výchovy mladých lidí prostřednictvím návratu k romantickým výletům, k lesní moudrosti a lásce k přírodě, se seznámil v roce 1910. O rok později se o prázdninách vydal do Anglie, aby poznal realitu skautského hnutí.

Hned po návratu začal překládat knížku Roberta Baden-Powella Scouting for boys. A už v roce 1912 vedl skupinu chlapců z Prahy – pěšky na první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice.

Svojsík se pokusil začlenit vznikající skautské oddíly do Sokola, kde je ale nechtěli. A tak  15. června 1914 založil samostatný skautský spolek Junák – Český skaut. První dívčí odbor Junáka vznikl v roce 1915 a v červnu 1919 byl ustaven Svaz junáků-skautů a skautek Republiky Československé.

Právě v letech první československé republiky se Junák stal početně silnou a uznávanou organizací mládeže. Zatímco v roce 1920 měl kolem deseti tisíc členů, v roce 1938 více než 60 tisíc.

Čtěte také

Poslední svobodně zvolený starosta Junáka dal StB zabrat. Po Velenu Fanderlikovi pátrala 15 let

Oddíly Junáka prošla řada známých osobností, například prezident Edvard Beneš, příslušník zahraničního odboje Jan Kubiš, spisovatelé Eduard Štorch a Jaroslav Foglar nebo Štěpán kardinál Trochta.

Vznikaly také další skautské organizace s mírně odlišnými názvy, které sdružovaly mladé lidi na základě vyznání nebo politické orientace.

S nástupem nacismu v Německu usiloval Svojsík o sjednocení skautského hnutí, a to se mu také ještě před smrtí podařilo. Zemřel na streptokokovou nákazu a následný zápal plic po návratu ze studijní cesty do Sovětského svazu. Tam se seznamoval s metodami výchovy ruské mládeže v pionýrských a komsomolských organizacích. Co zajímavého se dozvěděl, s tím už se nikomu nestihl svěřit.

Pavel Hlavatý připomene především začátky českého skautingu a skutečné zdroje Svojsíkovy inspirace a nabídne i některé unikáty z rozhlasového archivu, spojené se Svojsíkovým jménem.