Stovky mrtvých pohraničníků jsou jen mýty. Většinou šlo o sebevraždy nebo nehody

22. říjen 2022

Stovky mladých mužů umíraly v letech nesvobody na československých hranicích. Jen zlomek úmrtí souvisí s tím, že by strážci hranic aktivně zasahovali proti – tehdejší terminologií – narušiteli. „Značné množství pohraničníků padlých při ostraze hranic? To jsou mýty,“ říká historik Martin Pulec, který zmapoval téměř všechna jejich úmrtí.

Legenda o strážcích hranic, posilovaná v ovzduší studené války a světa rozděleného na dva ideologicky soupeřící bloky tvrzením, že mladí Češi a Slováci hlídají nejen klidné spaní našich žen a dětí, ale že jsou na hranici celého socialistického světa, dlouhá léta komplikovala racionální přístup k problematice.

Čtěte také

„Propaganda udržovala pocit ohrožení země ze Západu. Západní Německo a Rakousko byly líčeny jako státy, odkud hrozilo nebezpečí,“ píše Martin Pulec v knížce Smrt v pohraniční uniformě – mýty a skutečnost.

V nejvypjatější atmosféře počátku 50. let byly západní státy popisovány jako území, na jejichž hranicích stojí armády připravené vtrhnout do Československa.

A protože mají strach z našich skvěle vycvičených vojáků, posílají k nám alespoň špiony a agenty. Právě při střetech s těmito „narušiteli“ měli českoslovenští pohraničníci umírat.

Realita byla odlišná a vyložit, nakolik se proměňovala atmosféra na hranicích Československa v průběhu let 1945 až 1990, by bylo prací pro týmy historiků.

Zatímco po roce 1945 přecházeli často hranice vysídlení čeští Němci ve snaze zachránit část majetku, po únoru 1948 se objevovali kurýři západních zpravodajských služeb.

Dvojnásobný počet sebevražd

S tím, jak se proměňoval způsob ostrahy hranice a jak na hranicích přibývalo zařízení, která komplikovala volný pohyb osob, i počet příchozích přes zelenou hranici klesal.

Pohraniční stráž se tak proměnila v instituci, která spíše než přicházejícím narušitelům bránila v odchodu na Západ lidem z vnitrozemí – ať už Čechům a Slovákům, nebo příslušníkům jiných nesvobodných národů.

Čtěte také

Martin Pulec napočítal v období 1945 až 1991 celkem 952 zemřelých příslušníků pohraničních ozbrojených složek. Jen 259 z nich v rámci základní vojenské služby zemřelo v souvislosti s výkonem služby.

V naprosté většině jde o tragické případy nesprávné manipulace s ostře nabitou zbraní, s elektrickým zabezpečením státní hranice, o různé nehody.

Při skutečných přestřelkách s „narušiteli“ státní hranice padlo podle údajů z knížky Martina Pulce mezi 20 až 30 pohraničníky.

Čísla se upřesňují, při detailním průzkumu některých případů vychází najevo, že pohraničníci nemuseli vždy zemřít zbraní „narušitele“, ale při postřelení kolegou pohraničníkem.

Je zajímavé, že v letech 1948 až 1989 pohraničníci sami zastřelili 144 osob, kteří se pokoušeli hranice překročit.

Čtěte také

A kde jsou ty další stovky mrtvých? Je to nepřeberné množství smutných případů úmrtí na vycházkách, při dopravních nehodách, na dovolence – a patří sem i některé sebevraždy, jejich počet byl u pohraničníků dvojnásobný oproti složkám armády.

V pořadu Historie Plus věnovaném mýtům a legendám kolem bývalé Pohraniční stráže uslyšíte kromě historika Martina Pulce, pracovníka Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování, a historika a archiváře Pavla Vaňka, pracovníka Archivu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna, také pamětníka a veterána Pohraniční stráže. Zazní i ukázky dobového vysílání Českého rozhlasu.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související