Stanice Hvězda – hvězda normalizačního nebe

31. prosinec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Husákovská normalizace ve zvukové podobě. Tak se dá nazvat pětapadesát dochovaných hodin záznamu vysílání stanice Hvězda. V roce 1970 nahradila stanici Československo, která si z pohledu normalizátorů „zadala“ během pražského jara a srpna 68. Vysílání stanice Hvězda jako by vypadlo z usnesení Ústředního výboru KSČ.

Hvězda skončila. Od prosince 89 naladili posluchači stanici Československo

Logo stanice Hvězda koncem 80. let 20. století

16. prosince 1989 se rozhlasová stanice Hvězda přejmenovala na Československo a zároveň se změnila znělka.

Na archivních nahrávkách Hvězdy se dochovaly tematické celodenní magazíny, které Hvězda vysílala jednou za měsíc. Jmenovaly se Tribuna Hvězdy a pokryly jedenáct hodin 24hodinového vysílání stanice.

Těchto Tribun se dochovalo pět. Jsou z let 1973 a 1975 a jsou věnovány  25. výročí Vítězného února, velkým stavbám socialismu, konci třetího roku 5. pětiletky, výchově socialistického člověka a sportu.  Každá z nich přináší řadu reportáží, rozhovorů a komentářů na dané téma.

Počet lyžařských škol pětkrát stoupne

Zvláště v Tribunách věnovaných hospodářství (ale i 25. únoru 1948) je řada rozhovorů a reportáží o uvědomělých pracujících, kteří ochotně a dokonce s radostí chodí na bezplatné sobotní směny a výdělek věnují tu na Vietnam, tu na soudruhy z Angoly, tu na pomoc palestinskému lidu. 

Občas se objeví i kritičtější tóny. Například v Tribuně o sportu se hovoří o naprostém nedostatku jízdních kol nebo potížích při zřizování veřejných škol lyžování. Jak ve vysílání prozradí člen komise škol veřejného lyžování, v Čechách je taková škola dosud jen jedna, ale pozor! – chystají se čtyři další.

Amorální hudba anglosaské middle-class

Svobodnou Evropu jsme poslouchali ne kvůli politice, ale kvůli hudbě, říká Jacques Rupnik

Jacques Rupnik

„Akademické prostředí je poslední místo v dnešním světě, kde máte nezávislost,“ říká historik, politolog a bývalý poradce prezidenta Václava Havla Jaques Rupnik, host Osobnosti Plus.

Významná část vysílání Hvězdy byla věnována hudbě. I ta byla jaksepatří normalizovaná. Jak konstatovala konference rozhlasových pracovníků v roce 1973, z vysílání bylo po roce 1969 vyřazeno množství „hudebních braků“ a také valné části anglosaské hudby.

Ta totiž, jak se doslova psalo v materiálech z konference, „vnáší v dokonalém balení zdánlivě nevinných popěvků cizí ideologii, pocity, nálady, názory a také amorálnost a cynismus anglosaské middle-class a v konečném součtu obdiv k Západu, odpor k socialismu.“

Kdo se krčí, ať si strčí

Zrušení rušení aneb Letem světem štvavých vysílaček

Vysílač (ilustr. foto)

Dne 16. prosince 1988 v 16 hodin byly vypnuty československé rušičky, vysílání zahraničních rozhlasových stanic v češtině a slovenštině tak bylo možné poslouchat na celém území našeho státu.

Hudba, kterou můžeme slyšet v dochovaných záznamech vysílání Hvězdy, je jiná. Elektrické kytary nebo výrazné bicí se v ní prakticky neobjevují, místo nich jsou slyšet zejména dechové nástroje.  Místo big beatu 60. let nastoupily mdlé melodie inspirované buď lidovkami, nebo revolučními písněmi. 

Radostné a znormalizované jsou i texty: „Kdo zůstal vzadu, ať si pospíší, ze svého hradu, klidu, zátiší... Ten, kdo se krčí v koutku za vraty, ten ať si strčí hlavu do vaty,“ zpívalo se v písni o mládí, které nechce stát stranou.

Nejen tuto, ale třeba i píseň o Spartakiádě – vlídném klínu, o vláčku suptradáčku, nebo ruskou o balalajce můžete slyšet v silvestrovském Archivu Plus věnovaném právě stanici Hvězda.

Spustit audio

Související