Stál u zrodu molekulárních strojů. „Dnes jsou toxické, ale mohly by odstraňovat nádory,“ věří laureát Nobelovy ceny Sauvage

Jean-Pierre Sauvage stál u zrodu takzvaných molekulárních strojů. To jsou skupiny molekul, které se vůči sobě kontrolovaně pohybují poté, co do nich vpustíme vnější signál, například elektrický proud. V rozhovoru s Janem Žižkou pro Český rozhlas Plus popsal, jak probíhalo udělování Nobelových cen před pandemií, i to, jak se pozná dobrý učitel.

Pane Sauvagi, jsou molekulární stroje výhradně lidským vynálezem, nebo existují i v přírodě?

To je naprosto základní otázka. Molekulární stroje totiž vynalezla příroda během evoluce. Hezký a možná i nejdůležitější molekulární stroj v lidském těle vyrábí ATP, což je zdroj energie všech organismů. Jeho syntéza funguje vlastně jako takový rotační motor. Chemikové se samozřejmě podobnými přírodními molekulárními stroji inspirovali.

Čtěte také

Za hmotu, která sama o sobě nemůže existovat, dostal Nobelovu cenu. „Přírodu neovládáme,“ říká fyzik

Lidmi vytvářené molekulární stroje ale fungují na trochu jiném principu. Vy osobně jste se svým týmem vytvořil takzvané katenany, dvě kruhové molekuly, které jsou ale mezi sebou propojené jinak než běžné molekuly. V čem se liší?

Všechny molekuly bychom mohli zjednodušeně nakreslit na papír, a to bez jakéhokoli překřížení. Stačí k tomu změnit pár úhlů a nějaké části prodloužit. Molekuly, u kterých by tohle nešlo, neexistovaly. No a my jsme se je rozhodli vytvořit. U katenanů máme dva kruhy, které jsou navzájem propojeny a nedají se nakreslit bez dvou překřížení, říká se tomu netriviální topologie.

Váš výzkum a výzkum vašeho přítele Frasera Stoddarta, který obržel Nobelovu cenu spolu s vámi, usnadnil dalšímu laureátovi, Bernardu Feringovi, vývoj takzvaných molekulárních motorů, které se po nasvícení otáčí. Web Nobelovy ceny přirovnává stádium vývoje těchto motorů k elektromotoru z 19. století, který dnes najdeme třeba ve fénech nebo v pračkách. Souhlasíte s tímto přirovnáním? jaké jsou potenciální budoucí aplikace právě molekulárních motorů?

Čtěte také

Nemám rád název teorie Velkého třesku, přiznává exkluzivně laureát Nobelovy ceny James Peebles

No, kdybyste se v devatenáctém století zeptal, k čemu všemu budou lidé používat elektromotory, tak by vám toho asi Faraday a další moc neřekli. Myslím, že potenciální aplikace molekulárních motorů existují, ale nevíme, jestli je to otázka deseti nebo třeba padesáti let. Ben Feringa například mluví o využití v medicíně. Molekulární stroje by mohly odstraňovat zhoubné nádory nebo škodlivé bakterie. Jako největší problém se ale jeví biokompatibilita. Dnešní molekulární stroje by totiž pro nás byly toxické.

Na střední škole vám více šla matematika než chemie nebo fyzika, podle vašich slov ale v tom, co studentům jde, hrají velkou roli lidé, kteří dané předměty vyučují. Jak by měl podle vás vypadat dobrý pedagog?

Dobrý učitel musí naslouchat svým studentům. Úroveň samotné výuky je důležitá, ale nejdůležitější je schopnost interakce. Čím méně překážek mezi ním a studenty, tím lépe.

Měl takový přístup i váš mentor Jean-Marie Lehn, který mimochodem také mnoho let před vámi dostal Nobelovu cenu?

Čtěte také

Genetické nůžky pomáhají poznávat i opravovat DNA. Za jejich objev získaly Nobelovu cenu dvě vědkyně

Ano a opravdu mě tím inspiroval. Byl to můj nadřízený a zároveň kamarád. Když jsem pro něj pracoval, tykali jsme si a chodili jsme společně na jídlo nebo na pivo.

Jaký nedávný úspěch v chemii se dá považovat za nejvýznamnější? Mohla by jím být metoda genetických nůžek CRISPR, za kterou získaly Nobelovu cenu letošní laureátky?

To nevím, vytvořit takové pořadí je velmi těžké, u Nobelových cen za chemii dvojnásob. Mezi obory laureátů totiž najdete všechno možné od těžké fyzikální spektroskopie po biologii. CRISPR je samozřejmě velmi významný, to ale asi můžeme říct o každém oceněném objevu, třeba i o molekulárních strojích.

Nobelovu cenu letos kvůli koronaviru převezmou vědci v zemích, kde působí, což není běžný postup. Jak vypadalo předávání v roce 2016?

Ve Švédsku strávíte deset dní a program je tak intenzivní, že lapáte po dechu. Navštěvujete gymnázia, vystupujete na konferencích v Uppsale a dáváte jeden rozhovor za druhým. Je to velmi příjemné, ale zároveň unavující. No a desátého je ve Stockholmu velká hostina, na které každého laureáta doprovází člen královské rodiny.