Spolu s Rudou armádou přišla do Československa i kontrarozvědka Směrš. Na svědomí má 215 obětí, říká historička

14. květen 2018
Rudoarmějci v ulicích Moravské Ostravy

Byla to tajná policie, která hned začala zatýkat ruské emigranty, kteří už ale byli československými občany. Mnozí se domů už nikdy nevrátili.

„V Československu žila mezi oběma světovými válkami velice početná komunita ruských emigrantů. Ze své země prchali před bolševickým terorem,“ píše historička Anastasie Kopřivová ve své knize Osudy ruské emigrace v Československu.

Naše tehdy mladá republika jim poskytla zázemí a podporu. To se ale s koncem 2. světové války změnilo.

Mnohé ruské emigranty, už ale jako naše občany, dostihl tragický osud už v roce 1945. Šla po nich sovětská tajná policie. První byli zatčení už v květnu. Třeba generál Sergej Vojcechovský skončil za mřížemi 12. května 1945.
historička Anastasie Kopřivová

215 jmen

Z osvobození Prahy americkou armádou měli komunisté strach

Archivní snímek z osvobození Plzně americkou armádou v roce 1945

Američané stáli už den po vypuknutí Pražského povstání v roce 1945 v Plzni. Hluboko na české území poslali jednu vyjednávací a jednu průzkumnou misi.

Mezi zatčenými a oběťmi najdete třeba jméno diplomata Vladimíra Rafalského, spoluautora Jiráskova mostu Michala Kovalovského nebo právníka a tlumočníka Nikolaje Bystrova. O některých lidech ale nevíme nic, přestože na seznamu je 215 jmen. Archivy bývalého Sovětského svazu totiž dodnes nejsou otevřeny.

„Podle vyprávění příbuzných nešlo o zatýkání v pravém slova smyslu. Emigranti byli lákáni z domova nebo z práce pod nejrůznějšími záminkami. Tu někdo potřeboval jen něco přečíst v azbuce, další něco přeložit, vysvětlit, nebo jen ukázat cestu… Rodině se pak tvrdilo, že se jejich příbuzný vrátí domů co by dup,“ říká historička.

Mnozí se ale nevrátili nikdy, dalším ono „co by dup“ trvalo dlouhých deset let. Jak to bylo doopravdy?

Směrš

Směrš byly zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky. Jejich prvořadým úkolem bylo odhalování zrádců a kolaborantů v řadách Rudé armády.

„Spolu s Rudou armádou přijely do Prahy i nejrůznější bezpečnostní složky. Třeba Směrš,“ vysvětluje historik Pavel Žáček.

Jan Masaryk

„V Praze, kterou vnímali jako centrum bělogvardějců, ale z rozkazu nejvyššího politického vedení lidi zatýkali a pak je odvlekli do SSSR. Vlastní občany s československým pasem. Sovětský režim tak oficiálně potíral opozici,“ vysvětluje Žáček. Nebylo to ale nic utajeného, vědělo se o tom.

Tady se o tom vědělo...

Důkazem je žádost tehdejšího náčelníka štábu československé branné moci generála Bohumila Bočka, který se obrátil na ministerstvo zahraničních věcí:

Stále se opakují případy, že na území republiky jsou orgány Rudé armády zatýkáni a deportováni českoslovenští státní občané. Prosím o zakročení u velvyslance SSSR.
generál Bohumil Boček

Podobně se angažoval i tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, který v lednu 1946 žádal o propuštění „zatčených československých občanů a válečných zajatců české a slovenské národnosti“. Bez výsledku.

Podle historika Žáčka se „Moskva dokonce ohradila s žádostí o ukončení intervencí ve prospěch těchto lidí. Na naší straně se soustředily tisíce žádostí, ale vláda je nechala bez povšimnutí. Pak přišel únor 1948...“

Pořad Rudá armáda byla pouze osvoboditelkou?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu byl historik Pavel Žáček.

Spustit audio

Související