Se Sovětským svazem na věčné časy. Co kdyby Gorbačov dohlédl důsledky své perestrojky a zastavil ji?
Stál za řadou reforem, které vedly k pádu Sovětského svazu. To však neměl v plánu. Jak by vypadal svět, kdyby Michal Gorbačov dosáhl toho, co si vysnil? Případně kdyby nedosáhl na post generálního tajemníka? Pokračovalo by naše „neutuchající přátelství“ se Sovětským svazem na věčné časy i v roce 2024? Nad tím se zamýšlí další díl cyklu Coby kdyby s historikem Janem Adamcem.
Píše se rok 1982 a po osmnácti letech ve funkci generálního tajemníka komunistické strany SSSR umírá Leonid Brežněv. Za rok ho následuje jeho nástupce Jurij Andropov a rok poté musí v Moskvě vystrojit třetí státní pohřeb pro Konstantina Černěnka.
Po třech úmrtích nejvyšších sovětských soudruhů se otevírá cesta k moci pro Michaila Gorbačova, muže, který výraznou měrou přispěl k ukončení studené války.
Reformy, které zavedl v druhé polovině 80. let, vedly k postupném
u pádu železné opony a komunistického režimu u nás i v dalších zemích východního bloku. A nakonec i k rozpadu Sovětského svazu.
Čtěte také
Je skoro neuvěřitelné, že za tak velkými změnami stál jediný muž. A není proto těžké si představit, že by tomu tak nebylo. Stačilo málo.
Kdyby jeho předchůdci dostali do vínku dlouhověkost. Andropov měl při zvolení 68 let, Černěnko 72. Kdyby jim zdraví sloužilo, klidně tu tito zatvrzelí Sověti mohli být ještě o nějaký ten rok déle. Jak by asi vypadaly reformy, ke kterým nakonec všichni směřovali, v jejich podání?
„Andropov chápal, že nějaká reforma je potřeba,“ vysvětluje historik Jan Adamec.
„Ale on nebyl ochoten ani schopen překročit ten svůj horizont komunistického aparátčíka a neostalinisty. Proto by jeho reformy, pokud by měl čas je provést, nejspíš byly prodloužením typického dirigismu – vše vyřeší větší disciplína, větší vztah k práci, méně pít alkohol a více pracovat. Taková ta typická komunistická řešení předperestrojkového ražení.“
Gorbačovovo zděšení
Gorbačova někteří opěvují jako toho, kdo umožnil rozpad socialistického bloku i Sovětského svazu, zatímco jiní mu to dávají za vinu. Sám Gorbačov, kdyby předem nahlédl dopad svých reforem, by se nejspíš vyděsil.
„Když Gorbačov nastupoval, tak byl plný optimismu a vlastně věřil, že jeho koncepce a vize pomohou. Že dokáží Sovětský svaz zachránit, zreformovat a udrží ho při životě další desítky let. Nikdo nepředpokládal, že za pár let se to celé zhroutí.“
Čtěte také
V pořadu Historie Plus se historik Jan Adamec zamýšlí i nad tím, co by se mohlo stát, kdyby Gorbačov dohlédl na dopady svých reforem. Možná by sám včas zatáhl za záchrannou brzdu. Nebo kdyby Jurij Andropov nezemřel v devětašedesáti letech, ale udržel se v plném zdraví na svém postu třeba do pětaosmdesáti.
S čím bychom asi vstupovali do 21. století?
Skutečně by zůstalo všechno při starém, normalizačním vzorci? Nepřišla by i tak nějaká forma revoluce? Když ne sametová, tak jiná. Nebylo by vnitřní pnutí podrobených národů a států natolik silné, že by stejně vedlo ke změně režimu?
„Když se podíváte na rok 1987 nebo 1988, tak by v Československu asi málokdo řekl, že za rok to praskne,“ namítá Jan Adamec. Kdyby to skutečně „neprasklo“, jak by vypadala novodobá historie naší země?
Související
-
Bez únorového převratu a bez kolektivizace. Jak by vypadalo Československo, kdyby nevyhnalo Němce?
Kdyby mohli Němci v Československu zůstat, neproběhlo by vysídlení pohraničí a tedy ani jeho dosídlení. A nejspíš by ve volbách nevyhráli komunisté, upozorňuje historik.
-
Američané v Japonsku, Stalin v Evropě. Jak by se vyvíjel svět, kdyby USA nepřišly s atomovou bombou?
Otázka, kterou si pokládáme v seriálu Coby kdyby. Takový vývoj mohl nastat v případě, že by Američané bombu nestačili vyrobit. Co by bylo dál? Možný scénář se nabízí.
-
Referendum, referendum, referendum! Kdyby v roce 1992 proběhlo, Československo se nejspíš nerozpadne
Uplynulo 105 let od založení společného státu Čechů a Slováků. My se naopak zaměříme na jeho rozpad. Anebo ne. Co kdyby se Československo začátkem roku 1993 nerozdělilo?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.