Sám jsem řešil, jestli podepíšu věrnost KSČ a SSSR, jmenování Stříže proto bylo pro mě osobní, přiznává novinář Štindl

Svou práci v něčem srovnává s filmovým hororem Záhada Blair Witch. „V něm skupinu mladých v lese pronásleduje obluda, oni si to točí na video a film se tváří, že jde o nalezený dokument.“

Čtěte také

Daniela Drtinová: Moderátor, který není aspoň trochu toxický, je nudný. Ale nerada svlékám lidi do naha

„Člověk se ptá, proč se pořád natáčí, ale pak si uvědomí, že to je logické: tím pádem vy jste mimo tu situaci. Když lesem běhá hejkal a chce vás sežrat, tak si dáte před sebe kameru, tudíž to přece jen točíte.“

A novinářská profese je v tomto podle něj hororu podobná. „Máte pocit, že vaše role je být ten v uvozovkách analytický typ, který to všechno vyhodnotí. Takže se vás to vlastně tolik netýká.“

Někdy to může být stav úlevy: sláva, nejsem důležitý, něco dnes napíšu a zítra to všichni zapomenou. Můžu být v klidu.
Ondřej Štindl

To, že by cítil stav bezmoci nad tím, co se kolem něj ve společnosti děje, Štindl odmítá:

„Je to asi věkem. Člověk přijde na to, že je spousta věcí, se kterými jako jednotlivec moc nenadělá. Ano, někdy z toho může být přešlý. Ale jindy to může být stav úlevy: sláva, nejsem důležitý, něco dnes napíšu a zítra to všichni zapomenou. Takže můžu být v klidu.“

O normalizaci se toho vědělo dost

Štindl nedávno kritizoval jmenování Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem. Připouští, že šlo o jistou osobní zátěž.

Čtěte také

Vojenských prokurátorů se báli všichni, říká o nejvyšším státním zástupci Střížovi poslanec Benda

„Za minulého režimu jsem byl ve věku, kdy mi hrozila povinná vojenská služba a docela jsem řešil, že budu muset podepsat nějakou přísahu věrnosti komunistické straně a Sovětskému svazu,“ vzpomíná.

Už tehdy prý považoval Štindl přísahu za vážnou věc. „A Igor Stříž tehdy jako vojenský prokurátor posílal k soudu i kluky, kteří na rozdíl ode mě měli tu sílu říct, že to nepodepíšou a do armády nepůjdou. V tomto ohledu to pro mě mělo osobní dimenzi.“

Není to tak, že by lidé žili mimo politické střety pozdní normalizace. Pokud měl Stříž pochybnosti, mohl se zeptat v trafice.
Ondřej Štindl

Publicista připouští, že lidé se časem mění. „Netroufl bych si proto vyjádřit definitivní soud o panu Střížovi jako o člověku. Ale jeho vyjádření k tomu mi přišlo docela nejapné. A pokud on v časech své mladosti dělal to, co dělal, přinejmenším potvrdil, že není moc nadaný schopností koukat se kolem sebe.“

Igor Stříž svoji tehdejší roli hájil s tím, že postupoval podle platných zákonů. „Nenastoupení služby v ozbrojených silách bylo trestné od samotných začátků samostatné Československé republiky, přes první republiku až do současné doby,“ uvedl pro iRozhlas.

Čtěte také

Totalita nestála na bodácích, občané tu hru hráli, hodnotí dobu komunismu děkan Pullmann

Takové vysvětlení ale Štindlovi nestačí. „Není to tak, že by lidé tehdy žili mimo nějaké politické střety tehdejší pozdní normalizace, žili si své životy a nic nevěděli. Věděli toho docela dost. Takže pokud měl o něčem pochybnosti, mohl se zeptat v trafice, jak to je,“ uzavírá.

Poslechněte si celou Osobnost Plus, ptá se Barbora Tachecí.