Režisér Mordu: Zabijačka má v rodinách svoji funkci. Zvládnout fyzickou práci společně je ozdravné

„V poslední době přemýšlím nad tím, že není zase tak automatické, že se pořád budeme mít lépe,“ doplňuje režisér.

Ve filmu Mord ukazuje nespokojenost se světem, životem nebo se vztahy. Rozpor je cítit u nejmladšího chlapečka, kterému je ve filmu asi osm let. Martinec přestp věří, že film není přesným otiskem naší společnosti.

„Doufám, že mladí lidé nejsou tak nespokojení, že jsme plní naděje. Jsem spokojený člověk,“ říká a zároveň připouští:

„Vidím ale, že svět se vychyluje způsobem, který mi není v mnohých ohledech komfortní. Na druhou stranu chci být optimista a mám velkou důvěru, že jsme obklopeni i chytrými kompetentními lidmi.“

Na konci snímku se proto snažil předat i optimistickou zprávu. „Deptat se umíme velice snadno. Chtěl jsem film zakončit světle, protože mi jednou profesor na FAMU řekl, že je třeba, aby filmy měly světlo,“ přibližuje. 

„Nezbývá nám než doufat, že ještě existuje způsob, jak zařídit, aby planeta neshořela, nebo abychom se nevybombardovali navzájem. Samozřejmě nechci jenom říkat, že stačí takhle uvažovat. Je důležité taky něco dělat.“

Role zabijačky v rodině

Martinec sám chodil jako malý na zabijačky, které jsou ústředním motivem jeho filmu. Před natáčením ještě jednu navštívil, aby si jednotlivé mechanismy oživil.

„Mám k tomu ohromně ambivalentní pocity. Že bych se těšil na to, až budu celý den stát v zimě, míchat krev, čuchat živočišný tuk a popravovat zvíře, po tom nijak zásadně neprahnu,“ přiznává.

„Na druhou stranu se tam odehrávají i jiné věci. Vnímám, že to má i jiný než pragmatický význam. Na to se obecně podle mě dost zapomíná. Zabijačka splňuje i mnohem složitější funkce v rodině. Splňovala je i na vesnici,“ vysvětluje režisér.

Čtěte také

Jedinou obranou proti fašismu je respektování lidských práv, zdůrazňuje vyznamenaná režisérka Holland

Stejně stmelující byly pro život na vsi také práce spojené s místním kostelem. Zapojila se při nich celá komunita, ačkoliv ne každý do kostela chodil.

„Když má nějaké společenství, větší i menší, nějaký společný úkol a fyzicky ho zvládnou – což je i ta zabijačka – tak je to ozdravné v mnoha ohledech,“ zdůrazňuje režisér.

Předchozí krátkometrážní film Martince, Anatomie českého odpoledne, se zase zabýval lhostejností společnosti. „Pak přišel covid a pochopil jsem, že úvodní momentum krize se vyznačuje velkou sounáležitostí. To se podle mě ukázalo za pandemie i za ukrajinsko-ruské války.”

„Společným jmenovatelem Anatomie českého odpoledne a Mordu je, že jsme každým dnem obhroublejší a slušnost je každým dnem vzácnější. Hrozně mě to mrzí a nevím, proč se to děje, ale mám zkrátka ten pocit,“ dodává režisér Martinec.

Jaké reakce sklidil film Mord od lidí, kteří i dnes chodí na zabijačky? Jak důležitý je pro filmaře úspěch jejich práce? A kritizoval někdo režiséra Adama Martince za upozorňování na mužské a ženské stereotypy? Celou Osobnost Plus si můžete poslechnout v úvodu článku.