Jedinou obranou proti fašismu je respektování lidských práv, zdůrazňuje vyznamenaná režisérka Holland

Režisérka Agnieszka Holland většinou slaví úspěchy na zahraničních festivalech, doma ji ale často diváci i politici kritizují. Ve svých snímcích připomíná mimo jiné zlomové okamžiky českých dějin, i proto převzala na Pražském hradě medaili Za zásluhy.

„Bylo to překvapení. Jsem skutečně poctěna. Moc si Petra Pavla vážím, takže jsem ráda, že jsem toto vyznamenání dostala z jeho rukou,“ těší filmařku.

Režisérka ve své tvorbě často projevuje zájem o politické dění a také soucit se slabými a trpícími. Například její film Hranice pojednává o humanitární krizi na bělorusko-polské hranici, přes kterou do Polska prchají utečenci.

Polský premiér Donald Tusk přitom oznámil, že proti příchozím je třeba tvrdě zasáhnout a uzavřít možnost žádat v Polsku o azyl.

Čtěte také

iROZHLAS

Vždy mě zajímá spíš člověk než velké politické mechanismy, říká vyznamenaná režisérka Holland

„Otevírá to cestu k tomu, že se lidská práva vůbec nebudou respektovat. To, co je největší výdobytek po druhé světové válce a po zkušenosti holokaustu, je, že jedině respektování lidských práv je obrana proti fašismu,“ zdůrazňuje.

„Obávám se, že taková relativizace lidských práv, že jedni lidé mají mít práva a jiní je mít nemají kvůli tomu, že mají jinou barvu kůže, je velmi nebezpečná. A okamžitě to probuzuje nacionalistické a rasistické skupiny. Myslím, že vláda vypouští z láhve džina, kterého už pak do láhve nevecpe,“ varuje režisérka.

Podobně jako ve filmu srovnává situaci s válkou na Ukrajině. „Víte, kolik bylo žádostí o azyl na polsko-běloruské hranice v minulém roce? Dva tisíce lidí. Mezitím jsme přijali tři miliony Ukrajinců a nic se nestalo. Je to spíš politické zlato,“ dodává.

Nový film Franz

Režisérka Holland nyní natáčí nový snímek, ve kterém se chce věnovat životu a odkazu českého spisovatele Franze Kafky. Zároveň poukazuje, že se z tohoto introvertního Pražana stala trochu značka.

Čtěte také

Kafkovo dílo se i sto let po smrti vzpírá jednoznačné interpretaci

„Snažíme se dotknout skutečného Franze, proto se taky film bude jmenovat Franz. Nikoli Kafka. Je to zábavné, protože Kafka byl nejprve v podstatě zakázaný. Jakmile propukla svoboda, tak se ukázalo, že to je skvělý brand a že se na Kafkovi dá vydělat hodně peněz. Zmizel třeba Švejk, protože Západ ho nezná. Teď v obchodech vidíte hlavně Kafku a Krtka. Je to absurdní, ale Kafka měl absurditu rád,“ směje se Holland.

Na českém spisovateli je pro Holland zajímavý jak jeho život, tak literární dílo: „Je to spojené. On sám je své dílo a zároveň jeho život je určitým způsobem to, co se nám snažil předat. Zároveň existují miliony interpretací Kafky. Když se podíváte na množství knížek, které o něm byly napsané a na to, co napsal, tak to je neuvěřitelné,“ popisuje režisérka, ale přesto věří, že dokáže o spisovateli říct něco nového.

„Vždy, když děláme něčí biografii nebo vyprávíme nějakou historickou látku, tak je to spíše o nás. Spočívá to v tom, jak se aktualizuje, co pro nás znamená a jak ho vidíme. Objektivní pravda vůbec neexistuje, alespoň v umění určitě ne,“ doplňuje.

Jak se polská režisérka dívá na probíhající konflikt na Blízkém východě? Jak se mění filmařské prostředí? A natáčí Agnieszka Holland filmy raději ve Spojených státech, nebo v Evropě? Poslechněte si celé Interview Plus ze záznamu v úvodu článku.