Film Aneta je hozená rukavice policii, říká jeho režisér. „Nejdete do hloubky,“ oponuje publicistka

Vy jste připustil, že jste se při natáčení řídili tím, že to nesmí nudit. Zároveň jste ale řekl, že vás k rozhodnutí režírovat tento film vedl morální imperativ. Jak to jde dohromady?

Sádek: Každý dobrý příběh má být od pradávna příběhem o přežití. Ať už to je šaman, který vypráví, jak přežít před lvem, nebo true crime, což je moderní příběh o tom, jak přežít v moderní společnosti. Přestože to má trošku stvůrnou formu. Pokud chcete dnes na přesyceném trhu, kde je hromada contentu, něco změnit filmem, tak ho musíte udělat tak, aby se rozšířil.

Čtěte také

Sama si zasadila třináct bodných ran, tři přímo do srdce. Nebo to bylo jinak? Do kin vstupuje dokument Aneta

Jaké etické principy by měl true crime ctít? A dělají to tvůrci filmu Aneta?

Zabloudilová: Obecně mám za to, že když se rozhodnete zpracovávat true crime, tak vaše úvaha, zda do toho jít, by měla být dvakrát pečlivější a dvakrát zodpovědnější. Zločiny se vždycky dotknou životů mnoha lidí a můžou je taky ničit.

Také musíte zvážit, zda má ten příběh potenciál přesahu, jestli může společnosti předat další hodnotu, jestli to nebude jenom převyprávění jako ve wikipedickém heslu.

Táňa Zabloudilová a Jiří Sádek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Jako úvahu jste vy učinil, když jste se rozhodl to vzít?

Sádek: Zvažovali jsme během produkce každý krok. Kromě rozhodnutí, jestli to může něco přinést, jsme doufali, že najdeme viníka a vraha Anety Rodové.

S paní Rodovou, matkou Anety, jsme komunikovali v tom smyslu, že vůči ní máme empatii, ale nesmíme být jednostranní. A pokusili jsme se film postavit čistě fakticky na tom, co nám dávali expertní znalci.

Proto film dochází k závěru, k jakému dochází. Viníka jsme našli spíše v systému a ve špatném vyšetřování než v pachateli. A to je podle mě nebezpečnější zpráva pro běžného občana, než kdybychom našli vraha.

Nakolik film Aneta je a má být objektivní? Ptám se v souvislosti s tím, že jsme definovali účel tohoto filmu a navíc víme, že iniciátorem jeho vzniku byla sama matka Anety Rodové.

Zabloudilová: Můžete se snažit o vyváženost, ale cíl nemusí být objektivní. Je hrozně ošemetné, co to je objektivita. Film je umělecké dílo a tam je objektivita tam zase trošku jinde.

Ten film existuje díky tomu, že to Anna Rodová chtěla. Ona tam i říká, že od té doby žije v pekle. Je vidět, že potřebuje uzavření. Pro ni je to svým způsobem naděje.

Ale pro mě ten film balancuje na dost tenkém ledě z hlediska tvůrců. Vy tam paní Rodovou mnohokrát zbytečně a neobhajitelně retraumatizujete. A v konečném důsledku nikdy nevíte, jestli jí to nakonec neublíží ještě mnohem víc.

Anna Rodová, matka oběti, zesnulé Anety Rodové|foto:DONART Film

Otázky a zájem

Pak je tu ještě i druhá strana. Tedy lidi, u nichž znovu otevíráte otázku, jestli nemohli být pachateli. Nezasahujete těmto lidem neadekvátně do života?

Sádek: Se svědkyní Kateřinou jsme v posledních dnech v kontaktu. Píšeme si. Někde bylo uvedeno její příjmení, což může poškodit její rodinu. Snažím se to minimalizovat, ale z jejich úhlu pohledu vypadáme jako hyeny, které se na tom obohacují. Přitom já jsem za tento film placený asi pět halířů na hodinu, takže je to spíš altruismus.

Pracujeme s presumpcí neviny. Zkoumáme, jestli jsou ti lidé pachateli. Ale já se nepovažuji za viníka této situace. Já považuji za viníka policii, protože oni je uvrhli do toho, že tento problém je.

Čtěte také

Vrazi nejsou jen monstra, říká režisér filmu Manželé Stodolovi. Dělat z psychopatů celebrity je zvrácené, oponuje filozof

Zabloudilová: Je to dost diskutabilní. Říkáte, že nejste viník, ale jste autorem toho filmu.

Když jsem přemýšlela, kde se dá v tomto filmu spatřit dobro z vaší strany, tak je to v tom, že ukážete, že systém udělal nějaké chyby. Paní Rodová tam vypráví o tom, jak se k ní chovali lidé v systému, což je příšerné. Je dobré o tom mluvit. Ale neobhájí to úplně existenci filmu.

Pokud byste se chtěli opravdu soustředit na systémovou stránku, což dělá spousta true crime podcastů nebo seriálů, tak byste museli jít hlouběji do systému a více odhalovat, proč se dějí chyby. To, že policie dělá chyby, víme, to není moc velké odhalení.

Jaký dopad má film Aneta? A cítíte odpovědnost za dopad na společnost?

Sádek: Pochopitelně se cítím zodpovědný za ten film. Ani bych ho nevypustil, kdybych nebyl. A je důležité říct, že ten film možná vyvolává víc otázek, je to hozená rukavice. Co se děje od premiéry filmu, je neuvěřitelné.

Čtěte také

Na stopě zločinožroutům a murderinos: Proč žánr true crime válcuje žebříčky?

Každý den mám buď e-mail nebo zmeškané hovory od tiskového mluvčího policie. Lidi hledají. Našli Jakuba, přítele Anety, se kterým jsme si chtěli popovídat.

Jsou tady náznaky setkání lidí kolem toho případu, že by si to řekli naživo. Jsou tady lidi z oddělení vražd, kteří se tomu chtějí věnovat. Zítra máme promítání pro studenty kriminalistiky, se kterými si o tom budeme povídat a kteří se pokusí nějak pomoct.

Zabloudilová: Z mého pohledu je to spíš problematické. Kvalitní true crime díla mají šanci společnost posouvat, působit preventivně, nebo edukativně. Odkrývají další vrstvy, říkají nám něco dál o fungování systému policie, soudnictví a dalších expertů, kteří se na tom podílí. Říkají nám něco o nás, jak společnost funguje, jak se k sobě lidé chovají.

Toto v Anetě nevidím. Vidím převyprávění jednoho konkrétního příběhu, který nemá přesah do ničeho dalšího. To je, kromě problematické role paní Rodové, můj základní problém s Anetou.

Proč se film připravoval pět let? Jak zasahuje do životů lidí spojených s případem? A má společenský přesah? Poslechněte si celé Pro a proti.