Rozhlas nezná hranice. Komunistům posloužil jako nástroj propagandy v zahraničí
Vysílání rozhlasu do zahraničí mělo v celé rozhlasové éře specifické postavení. Nebylo určeno domácím posluchačům, ti si ho často ani naladit nemohli, zato bylo spojnicí s krajany z celého světa. Ale nejen proto bylo přímo ve státním zájmu. Snadný průnik radiových vln přes hranice učinil z rozhlasu účinný nástroj propagace i propagandy a také důležitou zbraň proti propagandě cizí.
Čtěte také
Už při samotných zkouškách rozhlasového vysílání nezáleželo na území kterého státu se posluchač a především jeho přijímač nachází.
Záleželo, aby k němu vedl příslušný kabel. Později, díky krátkovlnným vysílačům, které rozhlasové vlny přímo vystřelovaly do světa, už bylo vysílání dostupné skutečně kdekoliv. A jednotlivé státy včetně Československa toho uměly účinně využít ve svůj prospěch.
O významu rozhlasového vysílání, které k nám směřovalo ze svobodných zemí v době u nás vládnoucích totalitních režimů, ať už nacistického, či komunistického, není pochyb. Co však mohl náš rozhlas nabídnout posluchačům za hranicemi?
Souboj na vlnách
Čtěte také
Za první republiky, především pak z počátku jejího trvání, to bylo například povědomí o její existenci a demokratických základech.
Celý svět se tak mohl z éteru třeba dozvědět, že mladý stát nevznikl „na zelené louce“, má za sebou mnohasetletou historii a oprávněný nárok na existenci.
O to důležitější byly tyto informace v době, kdy právo na existenci Československa začalo zpochybňovat nacistické Německo. Také k tomu mimo jiné využívalo své rozhlasové vysílání určené zahraničním posluchačům.
V té době se tak přímo rozhořel boj na rozhlasových vlnách. Ten neustal ani v dalších desetiletích. Snadné překonání hranic učinilo z rozhlasů všech totalitních či demokratických zemí účinný nástroj, jak dostat přes hranice informace, které by se tam jinak dostávaly jen obtížně.
Čtěte také
Vysílání do zahraničí mělo svoji pevnou pozici i v době komunistického režimu. To, které směřovalo do socialistických zemí, potvrzovalo pozici Československa jako vzorového socialistického státu.
To, které směřovalo ke „kapitalistům“, zase šířilo myšlenky socialismu s cílem, aby zakořenily v těch správných uších. A odezva byla skutečně bohatá, jak svědčí množství dopisů, kterých ze zahraničí například v 60. letech chodilo i sto tisíc ročně.
A nejen dopisy. Jaké dary například z Afriky dostávali oblíbení moderátoři, také to se dozvíte v pořadu Historie Plus, který se v květnové sérii věnuje stoleté historii českého rozhlasového vysílání. Nejnovější díl o tom zahraničním připravila Naďa Reviláková společně s rozhlasovým historikem Tomášem Pánkem.
Související
-
Miloslav Disman a jeho dramatické hodiny
Dramatické hodiny – a to ve dvou podobách: Miloslav Disman byl totiž v rozhlase mužem mnoha profesí. Jako vystudovaný pedagog připravoval děti k vystoupením v rozhlase.
-
Unikátní ukázky rozhlasového vysílání z Květnového povstání 1945
Povstání v Praze začalo 5. května a povstalcům se podařilo přimět Němce ke kapitulaci.
-
Pamatujete na rozhlas „za totáče“? Cenzura i tresty za šíření zpráv ze „štvavých“ vysílaček
Československý, dnes Český rozhlas hrál v našich dějinách důležitou roli. Co vůbec mohl vysílat za socialismu, poslechněte si reprízu pořadu z roku 2018.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka