„Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska,“ bylo prý krédo novináře a spisovatele Egona Erwina Kische (1885-1948), jehož touha vše poznat a být pokaždé „při tom“ mu vynesla přízvisko „zuřivý reportér“.
Podle pamětníků si ale tuhle přezdívku vymyslel sám, měl totiž mimořádný talent pro sebepropagaci. Kisch, německy píšící pražský Žid, byl dokonalým kosmopolitou a dobrodružným světoběžníkem, který se zapsal do dějin žurnalistiky.
Studoval techniku a germanistiku, ale nakonec absolvoval žurnalistiku. Již před první světovou válkou přispíval do pražských novin a v roce 1911 mu vyšla povídka Katastrofa s podtitulem Pražský příběh, která byla vlastně první verzí románu Pasák (1914), jenž byl tehdy některými označen za „pornografické“ dílo.
Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Historikové ale upozorňují, že jeho tvorba je spíše literaturou než objektivním popsáním reálných událostí. V těchto dnech si připomínáme sedmdesát let od jeho úmrtí.
Z předválečné doby pocházejí například i črty Z pražských uliček a nocí, Pražská dobrodružství, kriminalistický Pražský pitaval nebo Zuřivý reportér. Po návratu z války Prahu v roce 1921 na dlouhá léta opustil a odjel do Berlína, kde působil jako dopisovatel Lidových novin.
Cestoval, pohyboval se stejně dobře v šantánech jako v nejvyšší společnosti, v převleku za muslima podnikl pouť do Mekky, v Dánsku se učil klaunem a pracoval jako potápěč. Ze svých cest čerpal náměty k reportážním knihám. Účastnil se i španělské občanské války a v roce 1939 musel kvůli svému židovskému původu uprchnout z Evropy do USA a pak do Mexika. V březnu 1946 se těžce nemocný vrátil do Prahy, kde zemřel.
Dokudrama Adama Struhaly nás zavede do dnů krátce po Kischově smrti, kdy jeho mladší kolegové novináři přemýšlejí, jak napsat co nejvýstižnější nekrolog. V dokudramatu účinkují Tomáš Drápela a Václav Švarc, režii má Martina Schlegelová.
Víte ale, že slavný novinář měl o svém nekrologu jasno už dvacet let před smrtí? Zjistila to a více poví Eva Kézrová.
Karin Lednická, spisovatelka
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
