Radovan Holub: O covidu a stěrech

6. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odběrové místo pro testy na koronavirus na hraničním přechodu Dolní Dvořiště
0:00
/
0:00

Opakující se obraz se zažere do paměti, ovlivňuje naši duši, nakonec vytvoří samostatně žijící svět. Je návykový, čekáme na něj, a když ho nedostaneme, máme pocit, že svět nemá řád.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

To pochopil i americký režisér Michael Moore, když ve sci-fi Kanadská slanina ukázal, jak by pomocí propagandisticky opakovaných obrazů bylo možné rozeštvat americký a kanadský národ a uzavřít hranice. A přimět lidi myslet si, že ti na druhé straně hranice škodí.

Čtěte také

Denně, po celém světě, globálně, ve všech myslitelných televizních kanálech vidíme obrazy stěrů z nosu nebo úst – to vše v rámci zpravodajství o koronaviru. Vlastně na těch obrazech není nic primárně závadného, jde prostě o logický lékařský výkon při testování na covid-19.

Myslím si ale, že hustota těchto obrazů může být životu nebezpečná. Představte si, že byste několikrát denně viděli odběr krve, operaci nohy, kolonoskopii nebo třeba jen měření tlaku.

Najednou vám přijde, že na těch rutinních výkonech je něco abnormálního, přízračného, že se skrze ně na nás řítí pohroma obrovských rozměrů. Sám zavírám při televizních obrazech stěrů oči, i když si racionálně uvědomuji, že jde o běžné vyšetření. Globálně jich denně probíhají statisíce.

Vizuální věk

Žijeme ve věku obrazu. Obraz má nad námi větší moc než realita. Všimli jste si, že obraz smrti není v médiích vůbec oblíbený? Smrt je totiž příliš prozaická, proto je v médiích obrazově jen zřídka. Ve filmu se umírá jinak – s křikem a lomením rukou. Smrt je prostě nezajímavá tečka a je třeba z ní udělat drama. Zato stěr z nosu má v sobě napětí.

Čtěte také

Denně před televizí čekáte, že pacient sebou trhne, že kopne laborantce do soupravy, že se sebere a uteče. Ze stěru se pod mediální multiplikací stalo drama, kterým je možné ilustrovat cokoli v rámci pandemie. A pak přijde nějaký politik a řekne: „Já vás před tímhle dramatem zachráním!“

Během volebních kampaní nás takových dramat čeká hodně. Uvidíme stokrát denně třeba obraz komína a někdo nám natlačí do hlavy, že komíny škodí. A my začneme věřit, že se kolem komínů děje něco zlého, že musí přijít někdo, kdo ty komíny zboří.

Politické strany se silným politickým marketingem nám proto budou sugerovat opakující se obrazy, z nichž nakonec podlehneme hysterii a budeme volit jinak, než bychom chtěli.

Princip stěru ovládl obrazová média. Proto chápu slova některých lékařů o pandemii jako nafouknuté bublině. Lékaři jsou lidé vedení racionálním úsudkem, kterým je proti srsti, že jedna jediná nemoc ovládla veřejný prostor. Věřím, že je to nemoc nebezpečná a dosud neprozkoumaná.

Obrazy stěrů z ní ale dělají každodenní pohromu, před kterou není úniku. Nedovedu si představit, jak by to dopadlo, kdyby byly v rámci pandemie potřebné stěry z jiných, méně populárních částí lidského těla.

Možná by hysterie kolem koronaviru ani nenastala.

Autor je publicista

autor: Radovan Holub
Spustit audio

Související

Více z pořadu