Radovan Holub: O novém obrazoborectví

Pomník vybudoval v roce 2008 Klub českého pohraničí. Tedy bývalí pohraničníci, pochválil je i Miloš Zeman. Ten pomník bude vyčištěn a zabezpečen kamerovým systémem. Nikdo už na něj rudou stříkat nebude. Bývalí pohraničníci jsou dnes čilí. Budují malé památníčky i na Šumavě. Na památku železné opony. Pád hodnot v naší zemi jim nahrává.

Čtěte také

Radovan Holub: Z pohodlí domova

Současná vlna obrazoborectví dostává globální příchuť a za oběť padají i ti, kdo se do dějin zapsali pozitivními činy. Generál Charles de Gaulle, sir Winston Churchill nebo svým způsobem i Ivan Stěpanovič Koněv. Osobně bych pomníky minulosti ponechal tam, kde byly.

Nevadí mně bronzový Karel Marx v německém Chemnitzu ani ulice Karla Marxe v Berlíně nebo Bedřicha Engelse ve Vídni. Jak řekl Emmanuel Macron, ani Francie by neměla vymazávat stopy své historie. Takoví jsme byli, proč si to nepřipomínat?

Jenže kde je hranice toho, jací jsme byli? V Berlíně sice ještě najdeme kupodivu v bývalé západoberlínské ve čtvrti Neukölln sochu Lenina, ale většina Leninových a Stalinových soch zmizela. Náměstí pojmenovaná  po Leninovi a Stalinovi byla přejmenována. Ti dva se totiž zasloužili o totalitu.

Sloužili špatným hodnotám

Čtěte také

Radovan Holub: Co s klimatem?

A jakákoli totalita zatím nepřispěla k všestrannému rozvoji člověka, po němž se za socialismu tak volalo. Bylo by snad dnes myslitelné připomínat si pomocí soch Adolfa Hitlera? Sochy mají přece návaznost na hodnoty, které vyznáváme. A demokratické zřízení přineslo Československu historicky mnohem víc plusů než totalita.    

Z jakých hodnot vychází současné připomínání socialistických pohraničníků? Z hodnot demokracie? Těžko. Je to připomínka většinou tvrdé služby na naší západní hranici, i když Cínovec zrovna sousedil s NDR. To, že byla zadrátována naše západní hranice, opatřena signální stěnou a samostatně útočícími psy, není žádná zvláštní hodnota.

Můžete namítnout, že oddělení palestinských území zdí také není žádná zvláštní hodnota. A myslím, že si toho jsou vědomi i Izraelci. Ale Izrael navzdory té zdi zůstává demokratickou enklávou Blízkého Východu. U nás se za kritiku železné opony vyhazovalo z práce nebo rovnou zavíralo.

Čtěte také

Radovan Holub: Pohleďte, jak se hroutí pilíře světa

Přicházejí tedy nové hodnoty, o nichž ještě přesně nevíme? Bude to posílení demokracie nebo spíš opak? Vstanou noví bojovníci, noví pohraničníci, noví Stalinové? Překvapuje mě, jak ochotně politici v západní Evropě souhlasí s davy bourajícími sochy, dokonce někteří  z politiků už už chtějí vyškrtnout ze slovníku slovo rasa. 

I ten železný Donald Trump vypadá tváří v tvář masovým protestům poněkud zmateně.  Žijeme stále akutněji ve světě neukotvených hodnot. Nevíme, kdo je kdo. Nevíme to ani o Churchillovi, ani o Koněvovi. A co ti pohraničníci, kteří v případě potřeby stříleli narušitele? Sloužili špatným hodnotám. Ale zdá se, že nám to moc nevadí. Tedy kromě toho pachatele v Cínovci.

Autor je publicista