Radovan Holub: Pohleďte, jak se hroutí pilíře světa

6. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pilíře

Nejsem příznivec alarmujících zpráv o tom, jak se svět řítí do záhuby. Protože by se mohl klidně řítit už deset, dvacet, padesát i víc let, ne-li staletí. 

Vždycky se říkalo, že tohle za našich mladejch let nebejvalo, protože svět byl prý lidštější a mravnější. Byl, nebyl? Na jaké velké krize by si vlastně měl člověk moderní doby vzpomenout?

Čtěte také

Na americkou válku ve Vietnamu, na velkou ropnou krizi v roce 1973 a na sovětskou válku v Afghánistánu. To ostatní byla už jen přidružená výroba. Plno malých krizí odeznělo jako pěna dní. Samozřejmě, našinec si jistě vzpomene na hospodářskou a duchovní mizérii východního bloku v letech normalizace, na železnou oponu, na kádrování. 

Nedávno jsme slavili 50 let od sovětské okupace v roce 1968 a 30 let od sametové revoluce. Slavili jsme konec bipolárního světa a člověk si musel chtě nechtě přiznat, že během těch 50 let se pomalu hroutí opěrné body, na kterých stál starý svět. Svět rozdělený na Východ a Západ, na srp a kladivo a amerického jestřába.

Tehdy jsme jaksi potají říkali, že jednou globálně zvítězí liberální demokracie. V době první velké předzvěsti sametové revoluce, panevropského pikniku v Maďarsku v roce 1989, jsme to tušili a ve chvíli, kdy se o rok později stříhala železná opona, jsme to už věděli. Opojení z evropské sounáležitosti ale vystřídaly jiné ploty a krizí jaksi přibylo. Navzdory pozitivní nakažlivosti demokracie vylezli z děr nacionalisté. 

Z chaosu vznikne nový pořádek

Čtěte také

Posledním viditelným rozmachem liberální demokracie ve světě bylo arabské jaro. V roce 2011 proběhly na Blízkém východě celonárodní protesty. Blízký a Střední východ začal být navzdory revolucím stále míň čitelný. 

Později vypukla migrační krize. Když vyvrcholila v roce 2015, už byla u nás v Evropě silná nacionalistická hnutí, obvykle pod vlajkou obrany domoviny před vetřelci. Nastalo rozpadání státních útvarů. Zároveň se začalo klubat hnutí k ochraně klimatu, protože vědci viděli současnou situaci jako neudržitelnou. Všechno bylo jinak.

Opěrné body tohoto světa se pomalu vytrácejí. Velká Británie vystupuje z Evropské unie. Austrálie pohřbívá své sny o přírodně nejzachovalejším kontinentu, Brazílie těží nebo vypaluje své pralesy, Amerika přestává mít zájem o své evropské spojence a hledí dál na východ, do Indie a Číny.

Čtěte také

Evropa se narychlo snaží zachránit Libyi jako jednolitý státní útvar, protože Libye je významná křižovatka uprchlíků. Každá z mocných zemí chce mít větší a větší teritorium, Rusko, Čína, Írán, Turecko.

Jejich ambice narážejí na touhy demonstrantů, hnaných možná už přežitým konceptem liberální demokracie. Stále víc lidí odmítá zdlouhavou a mnohdy nejasnou demokracii a požaduje něco jiného, autoritativnějšího. Opěrné body, na kterých porevoluční myslitelé budovali novou dobu, mizí jeden po druhém. Tam, kde byl špatný řád, vznikl chaos. Můžeme věřit, že se to změní. Že z obecného chaosu vznikne nějaký nový pořádek.

Autor je publicista

autor: Radovan Holub
Spustit audio