„Rudý dědek“ Zdeněk Nejedlý. Portrét rozporuplného intelektuála, který skončil jako stalinista
Zdeněk Nejedlý (1878–1962) byl historiograf, muzikolog, organizátor a glosátor kulturního dění. Zkrátka intelektuál – jenže jako intelektuál selhal. Jak k tomu došlo? Na jakých životních křižovatkách stál a proč se přiklonil ke stalinismu? Přichystaly mu dějiny větší zkoušky než jiným, nebo za to mohla jeho složitá osobnost? Portrét komplikovaného muže poskládal Jiří Křesťan, jehož monografie získala v roce 2013 cenu Magnesia Litera za literaturu faktu.
Z Jiráska udělal oblíbeného literáta bolševiků, z husitských bojovníků za náboženskou reformu komunistické revolucionáře.
Kým doopravdy byl Zdeněk Nejedlý? Za druhé světové války mu prý v Moskvě Stalin sliboval, že by z něj po válce mohl být prezident Československa. Nejedlý ale dvakrát sloužil jako ministr školství.
Byl loajálním komunistou, i když do strany vstoupil až v roce 1939. Dokonce byl tak loajální, že když se blížila měnová reforma, nezmínil se o tom doma a nechal znehodnotit své úspory stejně, jako se to stalo ostatním.
Křesťanova monografie Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění usiluje o portrét složitého člověka, jehož selhání postupně přibývá a čím dál víc jsou politicky motivované. Nakonec si vysloužil přezdívku Rudý dědek.
„Portrét by samozřejmě nebyl úplný, kdybychom vynechali Nejedlého soukromí. Zejména jeho vztah k rodině, k manželce a dětem, i jeho milostné eskapády poskytují příběhu další rozměr, v němž se jako v křivém zrcadle odrážejí i Nejedlého veřejné aktivity i mýtus, který po něm zbyl,“ dodává Viktor Bezdíček, který Křesťanovo vyprávění upravil pro Radioknihu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
