Radovan Holub: Z pohodlí domova
Pamatuju, jak jsme se vždycky ve škole těšili, že na jaře půjdeme z tělocvičny ven na hřiště.
Ostatně, vždycky se říkalo, že nejlíp je venku na vzduchu. Slovo interiér, uzavřený prostor, znělo jaksi přiškrceně ve srovnání s všeobjímajícím pojmem otevřený prostor.
Čtěte také
Koronakrize změnila i toto. Kdyby po ní nic jiného nezůstalo, zbude slovní spojení „z pohodlí domova“. Slyšíme ho stokrát denně. Sugeruje, že nejlíp je nám doma, všude dobře, doma nejlépe, i z domova se dá nakupovat a dá se dokonce jít na virtuální procházku.
Lze sledovat streamované filmy a posílat si koronavtipy. Úsloví „jsem doma“ se stalo symbolem koronakrize. Doma se můžeme nechat pojistit, objednat si oběd, přispět na charitu. Vše z pohodlí domova.
Léta nám vědci vyčítají, že naše civilizace je zpohodlněná, že už nic neděláme sami, že dokonce nic neumíme, že mladá generace pohodlností tloustne. Ano, všichni si užíváme pohodlí domova a pohodlníme dál. Zůstat doma bylo požadavkem okamžiku, kdy křivka infekcí šla strmě nahoru. A možná se to ještě zopakuje, to neví nikdo.
Všichni potřebujeme ven
A tak z pohodlí domova čtu na sociálních sítích, komentuju, rozčiluju se. Proč? Protože někdo nedávno napsal o vítězném filmu německých filmových cen Narušitel systému, že hlavní představitelka, v době natáčení desetiletá Helena Zengel, je velice podobná švédské aktivistce Gretě (Thunberg). To v očích autora statusu film znehodnocuje.
Čtěte také
Štve mě to. Nejen že to není pravda, ale ještě víc mě rozčiluje ta zjevná manipulace. Kolik tisíc lidí, kteří film neviděli, skočí na „fejk“, že Němci jsou padlí na hlavu. Takže strkají ekologii dokonce i do filmu o domácím násilí.
Zůstat doma je na nervy a je to riskantní. Je to rozčilování nad manipulacemi sítí, nepřátelstvím sociálních skupin a nad stále stejnými čtyřmi stěnami. Ale není to tak jednoduché. Práce z pohodlí domova, tak zvaný home office, je jen nedokonalá náhražka. Sledování filmů z pohodlí domova je taky nouzové řešení. My všichni potřebujeme otevřený prostor, potřebujeme vidět nebe a pohyb trávy ve větru.
Potřebujeme být spolu. Den strávený doma nemá cenu jedné minuty, kdy cítíme vůni řeky. Chápu, že zůstat doma je nutné a že to řeší sociální distanci i izolaci. Ale my všichni potřebujeme ven, jedno jestli do parku nebo k řece. Nebo přes hranice. Potřebujeme otevřený prostor.
Autor je publicista
Související
-
Petr Honzejk: Zlepšení krizového plánování, digitalizace školství, home office, omezení byrokracie
Až epidemie odezní, budeme mít příležitost poučit se ze zkušeností, ke kterým jsme nyní donuceni. A to je příležitost fungovat lépe, pohodlněji a racionálněji než dosud.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
