Radko Kubičko: Skromný profesor Fiala bez charismatu nakonec porazil všechny

Zatímco koalice druhá slaví vítězství spíše s trpkou příchutí, které se jistě promítne do vnitrostranických diskusí u Pirátů, jednoznačným a nezpochybnitelným vítězem je koalice Spolu a její lídr, předseda ODS Petr Fiala.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Jihovýchodní směr dostal košem

Ten stejný Petr Fiala, který byl léta označován za nevýrazného, bez charismatu, za vedoucího profesorského typu, který se po nevyhraných volbách bude muset jistě poroučet, protože s ním trpělivost ztratí hlavně vlastní strana.

Nyní je z něho oslavovaný vítěz voleb a nejžhavější kandidát na premiéra. Očekávalo by se, že předsedou vlády se stane spíše okouzlující vůdce schopný strhnout ostatní, s velkým tahem na branku. Jak to, že to dopadlo jinak?

Fiala se dostal do historicky velmi příznivé situace. Preference své vlastní strany sice příliš nevytáhl, ale podařilo se mu sestavit životaschopnou pravicovou koalici, s dobrou vzájemnou chemií vůdčích osobností, která zezačátku byla podceňována, hlavně kvůli jemu samému.

Třetí vzadu

Nejdůležitější střet se očekával mezi silným vládním hnutím ANO a jeden čas nejsilnější opoziční koalicí Pirátů a Starostů. Vyvrcholilo to dokonce očekávaným velkým duelem v Ústeckém kraji, kde proti sobě stanuli předpokládaní hlavní rivalové Andrej Babiš (ANO) a Ivan Bartoš (Piráti).

Čtěte také

Jan Fingerland: Ve volbách zvítězil lid. A to doslova

Ti dva se do sebe pevně zaklesli a hlavně Babiš začal ostře tvrdit muziku, Bartoš se tomu přizpůsobil a v hlomozných výměnách názorů to pěkně jiskřilo. Fiala, jako nenápadný třetí a poněkud tichý vzadu, počal působit jako uklidňující, velmi pokojná, rozumná a přijatelná síla.

Paradoxně mu tak nakonec nedostatek křiklavého a emotivního politického talentu přinesl velké volební vítězství. Dalo by se až ironicky říci, že své potenciální premiérské křeslo si vyseděl svým klidem a vlastně dost, alespoň na současnou dobu, nepolitickým vystupováním.

Mnozí voliči jednoduše měli dost profesionálního cirkusu, do kterého se vmanipulovali Babiš s Bartošem.

Bouřlivé roky

Fialu zajisté čekají bouřlivé čtyři roky, pokud sestaví pětičlennou avizovanou vládu, nebude to sourodá koalice. A přitom očekávání pro ni jsou značná, ne menší než velká společenská objednávka na změnu celého robustního babišovského stylu politiky, který si jednotlivé strany představují ale každá poněkud jinak.

Čtěte také

Vítězové i poražení. Poslechněte si, jak lídři stran hodnotí svoje volební výsledky

Bude pak znovu záležet na Fialově politickém umu, jak se koalici podaří udržet. Velkou podporu nemusí mít zase ani ve vlastní straně, kritikové očekávaného uspořádání se už ozývají.

Jestli byl ale Fiala podceňován v předvolební vřavě, může se tak stát i v povolebním vyjednávání. Jeho klidný způsob jednání může být opětně jistou výhodou. Nepřeceňuje se, ale zároveň se nedá obejít.

Zajisté bude mít také silnou opozici zřejmě i v samotném Babišovi a bude muset pamatovat na to množství voličů, jejichž hlasy propadly, takových je skoro dvacet procent. Proto už ostatně ve svém prvním povolebním projevu vyzýval ke smíření, sjednocení, pokoře a proti vlastnímu triumfalismu.

To bude nyní hlavně na něm, velké vítězství, velká odpovědnost. Petr Fiala ji na sebe odvážně vzal, už když převzal jako předseda decimovanou ODS. Završil ji vítězstvím ve volbách a zřejmě nejvyšší metou, premiérským postem. Je to skoro jako český sen, ten nejpodceňovanější nakonec porazil všechny.

Komentátor Radko Kubičko|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Mise ale nekončí, za čtyři roky bude možné říci, zdali nenápadné vítězné tažení necharismatického profesora Fialy pokračovalo i v roli té odpovědnosti nejvyšší, kdy místo ODS nyní bude muset převzít celou Českou republiku.

Autor je komentátor Českého rozhlasu