Radko Kubičko: Czexit. Nezodpovědná okrajová fantazie, nebo reálné povolební téma?
Požadavek referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie rozhodně nepatří k zásadním tématům předvolební kampaně, přesto se v ní objevuje a v některých debatách se o něm diskutovalo dlouhé minuty. Vnáší ho do nich hlavně SPD Tomia Okamury. Ve veřejném prostoru tak přítomen je, i když v nijak ucelené, promyšlené podobě.
Také další kandidující politické strany s ním pracují. Například KSČM, jejíž předseda Vojtěch Filip ho rovnou spojil, jak se na komunisty patří, i s členstvím v NATO. Referendum žádá i Trikolora.
Čtěte také
Ostatní politické strany něco takového jednoznačně odmítají, ANO, SPOLU i Piráti se STANem. Dokonce i k Evropské unii občas velmi kritická ODS, součást SPOLU, požaduje jen reformy, ne vystoupení. Proevropská je i ČSSD a další, jen trochu relevantní strany, to neřeší.
Před pěti lety, kdy se o referendu dokonce i hlasovalo v Poslanecké sněmovně, záhy po přijetí brexitu, bylo jednoznačně odmítnuto. Zdálo by se tedy, že jde o předmět zcela marginální, kterému není nutno věnovat pozornost. Česká republika není ostrovní velmoc typu Velké Británie, je do Evropské unie geograficky i ideově pevně vklíněna a většina jejího exportu směřuje právě tam.
Referendum jako taktický tah?
Přesto se objevují varovné hlasy, že aktuální česká situace vykazuje mnohé symptomy, které se objevily i před britským referendem. Volání po brexitu tam bylo jistě silnější, s větší tradicí. Přesto politické strany byly také většinově proti a voliči prokazovali sice kritickou, přesto jasnou proevropskou většinu.
Čtěte také
Pro byla jen Strana nezávislosti, která sice vyhrála evropské volby, ale v britské politice byla mnohem slabší než tuzemská SPD, zajisté díky většinovému volebnímu systému. S referendem nakonec souhlasil konzervativní premiér David Cameron jako s čistě politickým tahem pro euroskeptické členy své vlastní strany, kterým chtěl věc nadlouho smést ze stolu, podobně jako otázku skotské nezávislosti. Vedl pak s velkým osobním nasazením kampaň proti brexitu.
Jenže se mu to vymklo z rukou a referendum dopadlo jinak. Velká Británie, řeklo by se, nakonec vystoupila z Evropské unie tak nějak z leknutí. A otázka zní, zdali něco podobného je zcela vyloučeno v České republice.
Opoziční koalice, hodlající sestavit vládu a odstavit dosavadního premiéra Andreje Babiše (ANO) od moci, nemusejí získat k tomu potřebnou většinu. Nemusí ji ale ani získat jeho hnutí ANO. O sestavení vlády mohou pak rozhodovat další strany včetně referendových SPD nebo KSČM, které dokážou umně využít chyb a občasné slabosti proevropské argumentace.
Čtěte také
Hnutí ANO je navíc sice navenek proevropské a proti referendu o vystoupení, ale v otázce například uprchlíků nebo přijetí společné evropské měny je razantní stejně jako strany protievropské, nevyhýbající se ani alarmující rétorice. I někteří opoziční politikové mu v tom s ohledem na veřejné mínění zdatně sekundují nebo se raději těmto citlivým tématům opatrně vyhýbají.
Od toho už je jen krůček k pragmatickému nápadu podobně jako v Británii, že referendum by snad přicházelo v úvahu též jen jako obratný taktický tah se spolehnutím na záporný výsledek.
O něčem podobném snil před časem i prezident Miloš Zeman, byl by prý pro referendum, ve kterém by hlasoval jednoznačně pro Evropskou unii. Jako ostatně David Cameron. A zbylo by to na voličích, kteří se, také ostatně jako v Británii, zatím vyslovují kriticky, ale většinově pro setrvání.
I když se tedy zdá, že téma czexitu je jen druhořadé téma české politiky, po volbách by po britském vzoru tomu být teoreticky vůbec nemuselo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
