Proč v Česku klesá počet plně kojených dětí?

„Z výzkumu na vzorku 4 tisíc žen vyšlo, že naše porodnice v porovnání s minimálními standardy UNIFEC a Světové zdravotnické organizace vykazují určité nedostatky,“ uvedla v pořadu Pro a proti Aneta Majerčíková z organizace Šestinedělky.

Samozřejmě jsou na tom nějaké porodnice lépe, jiné hůře. „Ale celorepubliková data nejsou příliš optimistická.“

„Mezi tři hlavní problémy patří nejednotnost personálu, někdy také absence praktické konkrétní pomoci s kojením matce. Jen 22 % žen v průzkumu uvedlo, že pomoc s kojením nepotřebovalo.“

Víme, že většina maminek přichází do porodnice s tím, že kojit chtějí. Ale máme situace, kdy odcházejí s tím, že nemají plně kojené děti. Otázkou je, čím to je. Náš průzkum ukazuje, že je spousta kroků, které můžeme podniknout, abychom maminky lépe podpořili.
Aneta Majerčíková

Třetím hlavním problémem je prý poskytování dokrmů místo pomoci s kojením. „Dokrmy jsou potřeba, ale jen v lékařsky indikovaných případech a měly by být tím posledním krokem. Průzkum ale ukazuje, že každé druhé dítě bylo dokrmováno umělým mlékem.“

Některé sestry údajně například doporučují, aby maminky kojily po třech hodinách, jiné aby kojily na požádání. „Některé matky zase odcházejí z porodnice s problémem, který jim kojení velmi brzo zproblematizuje.“

„Jiné ženy odcházejí s krabicí umělého mléka a bez dostatečných informací, neumí kojící techniku, některé dokonce odcházejí s prsy zraněnými do krve nebo bolestivým městnáním mléka. Také neví, kam se mají dál obrátit,“ kritizovala Aneta Majerčíková.

Dvě sestřičky by měly poradit stejně

Primářka Neonatologického oddělení Nemocnice Hořovice Milena Dokoupilová upozornila, že se liší realita statistická od reality konkrétních matek v porodnici.

„Nemyslím si, že kojení je v tak katastrofickém stavu, jak ukazuje zmíněný zkoumaný vzorek. Problémy jsou, proto jsme rozjeli projekt na podporu kojení. Objíždíme česká perinatologická centra a zvyšujeme povědomí o fyziologii, patofyziologii a dalších aspektech kojení.“

Zmíněná nejednotnost personálu není problémem jen zdravotnictví. „Vždy se najdou drobné rozdíly, ty navíc maminka vnímá v poporodním období úplně jinak. Laktace se neustále vyvíjí, takže sestřička, která mamince radila ráno, už nemusí radit správně večer.“

V posledních 10 letech se změnilo to, že maminky hrozně pospíchají domů. Dříve zůstávaly po spontánním porodu 4 až 6 dnů, po císařských řezech 7 až 9 dnů. To byla dostatečná doba, abychom maminky naučili kojit a děti se rozkojily.
Milena Dokoupilová

„O tom je i náš zmíněný program, aby na každém oddělení byl vypracován jednotný postup, tedy aby dvě různé sestřičky ve stejné situaci poradily stejně.“

Všechno je prý o nastavení. „Standardy jednotlivých porodnic jsou mírně upraveny, aby vyhovovaly provozu nemocnic, protože máme porodnice, kde se rodí 600 dětí, ale i ty, kde se rodí 5000 dětí.“

„V současné době přibývá ambulantních porodů, maminky hrozně pospíchají domů... U nás je průměrná doba hospitalizace maminek 3,8 dne včetně císařských řezů, což je hrozně krátká doba na to, aby se děti plně rozkojily,“ konstatovala Milena Dokoupilová.