Bez škrtů by reforma platů stála 100 miliard, zní od podnikatelů. Odbory: Jde o záminku k úsporám

31. srpen 2026

Vláda chystá změnu odměňování ve veřejné sféře, aby žádný tarif nebyl pod minimální mzdou. Spor však budí krácení osobních příplatků. „To byla podmínka nejenom naše, ale i ministerstva financí,“ tvrdí v pořadu Pro a proti prezident Konfederace zaměstnavatelských svazů Jiří Horecký. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula namítá: „Nesouhlasíme s tím, aby byl zaměstnanci osobní příplatek odebrán nad rámec toho, co bude znamenat navýšení tarifu.“

Chystanou reformu platových tabulek jste už dřív označil za revoluci. Je to revoluce, která jde podle odborů správným směrem?

Josef Středula: Směr je rozhodně správný, pokud vezmeme v potaz to, že dosud – a musím říct, že to jsou tak dvě dekády – platové tabulky ve veřejné správě neodpovídaly jejímu prvnímu stupni, to znamená nejnižšímu stupni odměňování pro zaměstnance s nejzákladnější prací. Neodpovídaly minimální mzdě.

Čtěte také

Postupně se tak platové tabulky propadávaly do situace, kdy příští rok hrozilo, že by více než 80 procent všech tarifů ve veřejné správě bylo pod úrovní minimální mzdy a zaručených platů.

A to je samozřejmě zcela neakceptovatelné. Je to věc, která je nesystémová, v tom se shodujeme dlouhodobě i se zaměstnavateli.

Pokud má být platový systém něčím motivační, tak rozhodně ne tím, že se doplácí do minimální mzdy a do minimálního zaručeného platového tarifu, ale že je to skutečně motivační a má smysl ve veřejné správě pracovat a neuhýbá se tomuto systému jenom proto, aby se naplnila litera zákona.

Pane Horecký, vy za zaměstnavatele jste chystanou reformu označil za odvážnou. Je podle vás zapotřebí, nemáte vůči ní zásadnějších výhrad?

Jiří Horecký: Nemáme proti ní zásadnější výhrady. Je potřeba také říct, že většinu  reformy jsme za zaměstnavatele, kraje, města, obce a tajemníky městských úřadů odpracovali, protože jsme chodili poslední rok a půl na ministerstvo práce a sociálních věcí, posléze na ministerstvo financí a diskutovali jsme, jak tento problém, který otevřel pan předseda Středula, opravit.

Čtěte také

Jak změnit nastavení odměňování v platových třídách, stupních a v jednotlivých takzvaných tabulkách tak, aby většina z tarifů nebyla zbytečná a zaměstnavatel je nemusel pravidelně dorovnávat právě do minimální mzdy nebo zaručeného platu.

Ten poslední návrh, který byl předložen, je trochu jiný, ale spíše jen parametricky než ten, na kterém jsme se domlouvali. To znamená, že s většinou z toho, co bylo představeno, jsme vyslovili souhlas – a to nejenom my jako zaměstnavatelé, ale i zřizovatelé.

Snížení osobního příplatku

Pane Horecký, předpokládám, že vy už máte určitý odhad toho, jakým směrem se pondělní jednání vlády bude ubírat. Před pár dny jste totiž řekl, že po schválení reformy platových tabulek bude možné jednorázově po dobu jednoho roku snížit osobní příplatek bez souhlasu zaměstnance – tedy přesunout ho do základního tarifu, čehož se, jak jsme slyšeli, obávají odbory. Máte potvrzeno, že to takto opravdu dopadne?

Horecký: To byla podmínka nejenom naše, ale i ministerstva financí. Byť nemáme celkové dopady, tak máme dopady jednotlivých návrhů, o kterých jsme jednali. A ten návrh, který znemožňoval použití osobního příplatku, vycházel někde okolo 100 miliard korun. To by byla reforma odměňování, která by vzhledem ke stavu veřejných financí byla nemyslitelná.

Čtěte také

Nárůst jednotlivých platů při započtení osobního příplatku – a samozřejmě to, kolik započte nebo využije jako odečet zaměstnavatel – bude záležet na každém zaměstnavateli. Bude to posuzovat podle toho, kolik bude mít zdrojů.

Také data, která máme, vycházejí z průměrných osobních příplatků. To znamená, že po započtení může být ten nárůst nižší, ale ještě tady nezaznělo, že se bude pohybovat mezi nulou až 9000 korunami. Tyto hodnoty jsou extrémní, to znamená, že velmi málo zaměstnanců je na horní, nebo nulové hodnotě.

Průměrně se to navýšení bude u většiny zaměstnanců, kterých se to bude týkat, pohybovat zhruba mezi 4000 až 6000 korun. Průměrné osobní příplatky jsou třeba 2000 až 3000 korun. 

Znamená to tedy, že si většina zaměstnanců ve veřejné sféře od ledna polepší, nebo ne?

Horecký: Ano, drtivá většina zaměstnanců si ve veřejné sféře polepší.

Pane předsedo Středulo, to by vám jako odborům dostačovalo, kdyby si polepšily tři čtvrtiny zaměstnanců ve veřejné sféře?

Středula: Otázka zní, proč navýšení nedostanou ti ostatní? Jestliže byl osobní příplatek z významné části věnován na doplatky, tak to neznamená, že je k tomu určen. On je totiž určen výkonnostně.

A my to budeme hlídat – a to byla jedna z našich velmi důležitých poznámek k tomu materiálu, na jehož připomínkování jsme měli 20 hodin včetně noci. Nesouhlasíme s tím, aby byl zaměstnanci osobní příplatek odebrán nad rámec toho, co bude znamenat navýšení tarifu.

Čtěte také

Budeme si to skutečně hlídat u jednotlivých resortů a na jednotlivých pracovištích tak, aby k tomu nedošlo. Jinými slovy nechceme, aby došlo ke zneužití této změny k tomu, že někdo v zájmu úspor tento osobní příplatek zaměstnanci zcela odebere.

Ale s tím principem, který jsem tady zmiňoval a o který podle pana Horeckého zaměstnavatelé usilovali, máte potíž taky? Tedy s tím, že bude možné jednorázově jeden rok snížit osobní příplatek bez souhlasu zaměstnance. 

Středula: Ale jen do výše doplatku do minimální mzdy, respektive minimálního platového tarifu. Pokud by to bylo nad to, není pro to důvod. Nesouhlasíme se zcela plošným odebráním příplatku, kde to je vyšší částka, než je výše doplatku, protože osobní příplatek je určen k jiným účelům. Ne pouze a jen k doplatku do minimálního platového tarifu.

Má stát na reformu platů dost peněz? A jak se jejich zvyšování promítne do soukromé sféry? Poslechněte si celou debatu výše. 

autoři: Lukáš Matoška , ntu
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.