Proč si Putin může myslet, že vyhrává?

24. červenec 2022

„Všechno jde podle plánu,“ nechal se nedávno slyšet ruský prezident Vladimir Putin. Válka na Ukrajině trvá už pátý měsíc a její konec je v nedohlednu. Vysocí představitelé Kremlu ale neustále opakují, že Rusko, které získalo na východě Ukrajiny převahu, dosáhne všech svých cílů. Pro americký deník New York Times komentuje ruské postoje analytička think tanku Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Taťána Stanovajaová.

Rusko se muselo stáhnout z Kyjeva, zažilo několik vojenských zvratů, čelí sankcím nebývalého rozsahu a širokému mezinárodnímu odsouzení. Nazývat takovou litanii obtíží a naprostých selhání úspěchem, tak jak to činí Kreml, lze považovat za dílo propagandy, pokrytectví nebo dokonce sebeklamu.

Čtěte také

Zdá se, že kremelští lídři svým tvrzením opravdu věří, poznamenává Stanovajaová.  Doplňuje, že Putinovy výroky, chování a rozhodnutí pozorně sleduje už dvě desetiletí. Za tu dobu si prý vytvořila ucelený obraz prezidentových kalkulací.

Koncem května ruské vedení patrně dospělo k pevnému závěru, že v konfliktu s Ukrajinou v dlouhodobém horizontu zvítězí. Putin má, na rozdíl od prvních chaotických měsíců války, jasný plán. Ten se skládá ze tří rozměrů a podle Stanovajaové si ho můžeme představit jako takovou strategickou matrjošku. Každý aspekt zapadá do druhého a tvoří velkolepý plán, který přesahuje rámec Ukrajiny.

Může to znít neskutečně a v každém případě to prozrazuje, jak moc je Putin odtržen od reality. Pro Západ, který pomáhá bránit Ukrajinu před ruskou agresí, je ale důležité chápat Putinovy naděje a plány v plném rozsahu, zdůrazňuje analytička.

Washington nechce riskovat Putinův hněv

Nejmenší, nejpragmatičtější a dosažitelný cíl se týká územních ambicí Ruska na Ukrajině. Poté, co se Moskvě od prvních dnů války nepodařilo výrazněji postoupit, okamžitě zmenšila své ambice a vzdala se myšlenky na dobytí Kyjeva. Zdá se, že současným realističtějším cílem je získání kontroly nad Doněckou a Luhanskou oblastí a vytvoření pozemního koridoru, který by zajistil přístup na Krym. Této mety lze optikou Kremlu dosáhnout v krátké době, vysvětluje autorka komentáře v deníku New York Times.

Čtěte také

Putin zjevně věří, že čas je v případě tohoto cíle, který má pro Kreml minimální geopolitickou váhu, na jeho straně. Je to pochopitelné. Západní vojenská pomoc už ukázala své limity a Washington signalizoval, že není připravený riskovat Putinův hněv překročením jakékoliv červené linie. Zdá se tak, že Putinovy dřívější hrozby, že se uchýlí k jaderným zbraním, zapůsobily.

Západ nebude přímo zasahovat ani pomáhat Ukrajině do té míry, že by to mohlo vést k ruské vojenské porážce. Navzdory všem prohlášením dnes mezi západními zeměmi panuje všeobecný názor, že Ukrajina nebude schopna získat zpět oblasti obsazené ruskými vojsky. Moskva zřejmě věří, že dříve či později Západ tuto myšlenku zcela opustí. Východ Ukrajiny by pak byl fakticky pod ruskou kontrolou.

Putin sází na ukrajinskou elitu

Zdá se, že dalším Putinovým cílem je donutit Kyjev ke kapitulaci. Nejde o okupované regiony, ale o budoucnost zbývajícího území Ukrajiny, což má mnohem větší geopolitický význam. V praktické rovině by kapitulace znamenala, že Kyjev přijme ruské požadavky, které by se daly shrnout jako „deukrajinizace“ a „rusifikace“ země. Rusko by dosadilo novou vládu, která by zrušila spolupráci se Západem, domnívá se analytička Stanovajaová v komentáři pro New York Times.

Putin počítá s tím, že dosažení něčeho takového může trvat delší dobu. Kreml očekává, že za jeden až dva roky bude válkou vyčerpaná Ukrajina hluboce demoralizovaná a neschopná normálního fungování. Pak by mohly dozrát podmínky pro kapitulaci.

Jak se Kyjev přibližoval k NATO a konflikt v Donbasu se dostal do slepé uličky, Putin byl Ukrajinou stále víc posedlý.

V této fázi se podle kremelských kalkulací zřejmě ukrajinská elita rozdělí a opozice usilující o ukončení války se spojí, aby svrhla Zelenského administrativu. Rusko by tak nemuselo Kyjev vojensky obsadit, padl by sám od sebe. Stanovajaová má za to, že Putin zřejmě nevidí nic, co by tomuto procesu mohlo zabránit.

Hodně se diskutuje o tom, co je pro Putina v jeho válce důležitější: jestli zastavení expanze Severoatlantické aliance, nebo jeho ambice rozšiřovat ruské území a anektovat alespoň část Ukrajiny. Jenže tyto dvě otázky se vzájemně prolínají.

Jak se Kyjev přibližoval k NATO a konflikt v Donbasu se dostal do slepé uličky, Putin byl Ukrajinou stále víc posedlý. Viděl, jak země, která podle něj historicky patří Rusku, poslouchá jeho největšího nepřítele. V reakci na to se ukrajinské území stalo cílem souběžně s konfrontací aliance – nikoli však místo ní, jak si mnozí myslí.

Zlý a dobrý Západ

Na to navazuje třetí strategický cíl Putinovy války proti Ukrajině, který je z geopolitického hlediska nejdůležitější: vytvoření nového světového řádu. Mnozí si myslí, že Putin považuje Západ za nepřátelskou sílu, jejímž cílem je zničit Rusko. Taťána Stanovajaová si ale myslí, že pro Putina existují dva Západy: zlý a dobrý.

„Zlý Západ“ představují tradiční politické elity, které v současnosti vládnou západním zemím, píše autorka komentáře pro deník New York Times. Putin je zřejmě považuje za úzkoprsé otroky volebního cyklu, kteří přehlížejí skutečné národní zájmy a nejsou schopni strategického myšlení.

„Dobrý Západ“ pomalu zpochybňuje status quo spolu s řadou národně orientovaných vůdců.

„Dobrý Západ“ se v očích ruského prezidenta skládá z obyčejných Evropanů a Američanů, kteří chtějí mít s Ruskem normální vztahy, a z podnikatelů, kteří chtějí těžit z úzké spolupráce se svými ruskými protějšky.

V Putinově pojetí „zlý Západ“ upadá a je odsouzen k zániku, zatímco „dobrý Západ“ pomalu zpochybňuje status quo spolu s řadou národně orientovaných vůdců, jako je Viktor Orbán v Maďarsku, Marine Le Penová ve Francii a dokonce i Donald Trump ve Spojených státech. Tito politici jsou připraveni rozbít starý řád a vytvořit nový.

Putin věří, že válka proti Ukrajině a všechny její důsledky, jako je vysoká inflace nebo prudký růst cen energií, podpoří „dobrý Západ“ a pomůže lidem povstat proti tradičnímu politickému establishmentu. Rusko se pak bude moci vrátit ke všem bezpečnostním požadavkům, které stanovilo ve svém prosincovém ultimátu adresovaném Spojeným státům a Severoatlantické alianci.

Čtěte také

Podle Stanovajaové z toho vyplývá jedna dobrá zpráva. Skutečnost, že se Putinovi tento plán zdá realistický, může v krátkodobém horizontu zabránit jaderné eskalaci. Špatnou zprávou ale je, že dříve či později bude Putin nucen čelit realitě.

Právě ve chvíli, kdy se jeho plány zadrhnou a jeho zklamání vzroste, bude pravděpodobně nejnebezpečnější. Aby se Západ vyhnul katastrofickému střetu, musí skutečně pochopit, s čím se v případě Vladimira Putina potýká, uzavírá analytička Taťána Stanovajaová svůj komentář v americkém deníku The New York Times.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií připravil Štěpán Sedláček.

Spustit audio

Související