Pro obhájce dělníků Ivana Sekaninu přišlo gestapo hned v první den vyhlášení protektorátu

„Kolikrát jsem se sám tázal, jaký by asi býval osud naší kultury, třebas i v socialistických rukou, kdyby zůstali na živu lidé tak vážní a opravdoví, jako byli Sekanina, Vančura, Václavek,“ napsal ve svých pamětech Václav Černý. To ve spise, kde přemítal nad osudem české kultury po 2. světové válce či po nástupu komunistů k moci.

Jak konstatoval, místo Ivana Sekaniny nebo Vladislava Vančury, tak měli v české kultuře hlavní slovo Zdeněk Nejedlý, Václav Kopecký nebo Ladislav Štoll. Sám Černý si ale klade otázku, zda by se i lidé jako Sekanina nepodřídili „linii strany“, ať by byla jakákoli.

Intelektuál

Ivan Sekanina (1900–1940) byl jedním z levicových intelektuálů, který ale přežíval ve svobodném prostředí první republiky. Jako student prostějovského gymnázia se seznámil s Jiřím Wolkerem. Literární kritik Sergej Machonin vzpomínal, že právě od Sekaniny slyšel v této době poprvé zpívat Internacionálu.

Čtěte také

Generál Viest se raději nechal zajmout, než by riskoval vypálení obce

Černého slova o Sekaninově „opravdovosti“ potvrzují, že ještě před maturitou, počátkem listopadu 1918, se přihlásil do čs. armády na ochranu jižních hranic Slovenska. Do školy se vrátil na jaře 1919 a odmaturoval v náhradním termínu.

Od října 1919 pak studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se mezi jeho přátele brzy zařadil například Vladimír Clementis, zavražděný komunistickou justicí v 50. letech.

Advokát levicových aktivistů

Od roku 1929 vedl Sekanina v Praze vlastní advokátní kancelář. Angažoval se v procesech vedených proti levicovým aktivistům nebo levicovému tisku. V době, kdy cenzura „bílila“ na stránkách komunistického deníku Rudé právo, dokázal Sekanina cenzorům kvalifikovaně oponovat. Spisovatelka Marie Pujmanová si jej vzala za předlohu svého literárního advokáta Gamzy z románu Lidé na křižovatce (1937).

Čtěte také

Teror je pouze nouzové opatření, říkala Rosa Luxemburgová

Ivan Sekanina byl aktivní v mnoha levicových organizacích a působil i mezinárodně. Účastnil se procesů proti levici v Bulharsku a Rumunsku, pomáhal obžalovaným v procesu po požáru Říšského sněmu v Německu (1933).

Intenzivní protinacistické působení byl důvod, proč si pro Sekaninu přišlo hned v první den vyhlášení protektorátu (16. března 1939) gestapo. Byl uvězněn a pak se dostal do koncentračního tábora Sachsenhausen. Mnohokrát byl vyslýchán a v květnu 1940 ubit v trestném oddělení tábora (tragickou shodou okolností v den narozenin své manželky).

Život Ivana Sekaniny, s důrazem na jeho levicové aktivity, připomene v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil, který se dlouhodobě věnuje intelektuálním a politickým elitám KSČ.