Generál Viest se raději nechal zajmout, než by riskoval vypálení obce

Rudolf Viest
Rudolf Viest

Před 75 lety, v říjnu 1944, potlačila nacistická vojska povstání na Slovensku. Tečkou za aktivitami povstalecké armády bylo zajetí dvou povstaleckých generálů, Jána Goliana a Rudolfa Viesta. Hrdinství Rudolfa Viesta obdivovali i nacisté.

Generál Rudolf Viest a generál Ján Golian u výslechu v Bratislavě

Když se v březnu 1939 rodil samostatný Slovenský stát, naráželi politici na nedostatek odborníků ve všech oborech. Armáda nebyla výjimkou, ze 13 tisíc důstojníků československé armády bylo Slováků jen 435. Hodnost generála měl jediný: Rudolf Viest.

Ten se navíc zapojil do akce bývalých legionářů, kteří protestovali proti způsobu vyhlášení slovenské samostatnosti. Prezident Tiso ale neměl na výběr a Viesta jmenoval generálním inspektorem slovenské armády.

Z legií do exilové vlády

Rudolf Viest (1890-1945) se narodil v Revúci, za první světové války byl příslušníkem srbské dobrovolnické divize a později důstojníkem československých legií v Rusku.

V meziválečném Československu udělal pozoruhodnou kariéru, kdy začínal jako vojenský atašé v Polsku a za mobilizace v září 1938 byl velitelem VI. armádního sboru. V armádě Slovenského státu se neohřál – od prvních dnů slovenské samostatnosti pomýšlel na exil, protože jako voják tušil, jakým směrem se události vydají.

V srpnu 1939 zmizel ze služební cesty po Maďarsku a objevil se ve Francii. Stal se velitelem 1. československé divize a po okupaci Francie byl evakuován do Velké Británie, kde se v květnu 1942 stal ministrem obrany v exilové vládě.

Poprava, nebo gulag

Po vypuknutí Slovenského národního povstání byl jmenován velitelem 1. československé armády na Slovensku, kam přiletěl 7. října 1944. Vojenská situace povstaleckých jednotek nebyla dobrá; v druhé polovině října začala velká nacistická ofenziva, Němci obsadili Banskou Bystricu a velitelé povstání se ukryli v horách.

Byli dopadeni v Pohronském Bukovci. Nacistická vojska obec obklíčila a pohrozila jejím vypálením, pokud se povstalečtí velitelé Rudolf Viest a Ján Golian nevzdají. Ti se z obav před vyvražděním vesnice nechali zatknout. Po výsleších v Bratislavě a v Berlíně (po válce zajatí nacisté potvrdili, že Viest i Golian se během výslechů chovali mimořádně statečně) byli uvězněni v koncentračním táboře v bavorském Flossenbürgu.

Pamětní deska velitelům slovenské povstalecké armády Jánovi Golianovi a Rudolfu Viestovi v Banské Bystrici

Tam se jejich stopy vytrácejí. Naposledy byli viděni živi den před osvobozením tábora. Podle jedné z verzí byli těsně před osvobozením popraveni, podle jiné byli odvlečeni do sovětského gulagu, pro to ale neexistují hodnověrné důkazy.

Po roce 1948 byla pověst generála Viesta různě znevažována a špiněna, prim v tom hrál bolševický žvanil Václav Kopecký. Ocenění se Viest dočkal až po roce 1989. U příležitosti 75 let od nacistického potlačení Slovenského národní povstání připomíná život odvážného generála slovenský publicista Ján Bábik.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související