Slovenské národní povstání ve vzpomínkách i v přímém přenosu

Slovenské národní povstání, nastoupení povstalci
Slovenské národní povstání, nastoupení povstalci

„Slovensko svým udatným bojem dokázalo věrnost rozhodné většiny slovenského lidu myšlence jednotné Československé republiky,“ řekl v srpnu 1945 na oslavách prvního výročí Slovenského národního povstání Edvard Beneš. Neříkal pravdu.

Podpora povstání na Slovensku nebyla „většinová“ – a ne všichni povstalci snili o „jednotné“ republice, jakou měli před rokem 1939.

Povstalečtí vojáci u Liptovské osady

Od konce roku 1943 se klerofašistický režim na Slovensku postupně hroutil. Porážka třetí říše byla neodvratná a slovenští vojáci se nechtěli podílet na nacistickém běsnění. Navíc hrozilo, že se Slováci po válce ocitnou mezi poraženými.

Někteří důstojníci armády Slovenského státu byli v kontaktu s odbojem a exilovou vládou v Londýně a připravovali proto otevřený boj proti nacistům a jejich přisluhovačům.

Předčasný začátek a osudové selhání

S blížící se frontou ve slovenských lesích na jaře roku 1944 stále častěji operovali výsadkáři ze Sovětského svazu. Své akce plánům londýnské vlády ale nepřizpůsobili a bratislavský velvyslanec třetí říše Hanns Ludin požádal v srpnu Berlín o vojenský zásah.

Slovenské národní povstání začalo proto v Banské Bystrici předčasně 29. srpna 1944 v reakci na obsazování Slovenska nacistickou armádou. Vedení povstaleckých jednotek se chopil náčelník velitelství štábu pozemního vojska v Banské Bystrici Ján Golian. Začátek povstání se ale změnil v katastrofu.

Vydávaní vojenské výstroje a výzbroje během mobilizace povstalců v Banské Bystrici

Hlavní roli měly hrát dobře vyzbrojené divize slovenské armády na východě země. Jejich úkolem bylo obsadit horské průsmyky a otevřít cestu Rudé armádě. V klíčovém okamžiku velitelé těchto divizí zaváhali a k povstání se nepřipojili. Německé jednotky pak snadno odzbrojily asi 30 tisíc vojáků.

Slovenské divize tedy nacistům vybudovaly opevnění a následně i odevzdaly zbraně. Příchod sovětské armády a československého armádního sboru se extrémně zpozdil a povstalci tak zůstali ve svém boji sami.

Dva měsíce odporu s hořkým koncem

Na začátku října 1944 měla první československá armáda na Slovensku okolo 60 tisíc mužů. Velení převzal generál Rudolf Viest, který přiletěl z Londýna. Na pomoc dorazili i českoslovenští letci z Anglie a přes neochotu sovětského velení také 2. československá paradesantní brigáda.

Vyznamenávání německých vojaků prezidentem Tisem po obsazení Banské Bystrice 30. října 1944

Dne 19. října ale začala závěrečná německá ofenziva proti povstalcům – a byla drtivá. Možnost evakuace měli pouze letci. Banskou Bystricu povstalci vyklidili bez boje, 28. října 1944 ve čtyři hodiny ráno vydal generál Rudolf Viest poslední rozkaz a zdecimovaní bojovníci se stáhli do hor. Bez přímé sovětské pomoci neměli naději na úspěch.

Nejvyšší velitelé povstání Rudolf Viest a Ján Golian padli do zajetí 3. listopadu. V Podhronském Bukovci je obklíčily německé jednotky a slovenští gardisté. Pod pohrůžkou vypálení celé vesnice se Viest a Golian vzdali. Oba generály nacisté popravili. Za spolupráci s partyzány v lednu Podhronský Bukovec vypálili stejně.

Začala partyzánská válka se všemi dopady na civilní obyvatelstvo. Prostřednictvím unikátních dobových záznamů i pozdějších vzpomínek účastníků připomíná Slovenské národní povstání pořad z cyklu Archiv Plus.

Spustit audio

Související