Slovenské národní povstání ve vzpomínkách i v přímém přenosu

Podpora povstání na Slovensku nebyla „většinová“ – a ne všichni povstalci snili o „jednotné“ republice, jakou měli před rokem 1939.

Povstalečtí vojáci u Liptovské osady|foto: Múzeum SNP

Od konce roku 1943 se klerofašistický režim na Slovensku postupně hroutil. Porážka třetí říše byla neodvratná a slovenští vojáci se nechtěli podílet na nacistickém běsnění. Navíc hrozilo, že se Slováci po válce ocitnou mezi poraženými.

Někteří důstojníci armády Slovenského státu byli v kontaktu s odbojem a exilovou vládou v Londýně a připravovali proto otevřený boj proti nacistům a jejich přisluhovačům.

Předčasný začátek a osudové selhání

S blížící se frontou ve slovenských lesích na jaře roku 1944 stále častěji operovali výsadkáři ze Sovětského svazu. Své akce plánům londýnské vlády ale nepřizpůsobili a bratislavský velvyslanec třetí říše Hanns Ludin požádal v srpnu Berlín o vojenský zásah.

Slovenské národní povstání začalo proto v Banské Bystrici předčasně 29. srpna 1944 v reakci na obsazování Slovenska nacistickou armádou. Vedení povstaleckých jednotek se chopil náčelník velitelství štábu pozemního vojska v Banské Bystrici Ján Golian. Začátek povstání se ale změnil v katastrofu.

Vydávaní vojenské výstroje a výzbroje během mobilizace povstalců v Banské Bystrici|foto: Múzeum SNP

Hlavní roli měly hrát dobře vyzbrojené divize slovenské armády na východě země. Jejich úkolem bylo obsadit horské průsmyky a otevřít cestu Rudé armádě. V klíčovém okamžiku velitelé těchto divizí zaváhali a k povstání se nepřipojili. Německé jednotky pak snadno odzbrojily asi 30 tisíc vojáků.

Slovenské divize tedy nacistům vybudovaly opevnění a následně i odevzdaly zbraně. Příchod sovětské armády a československého armádního sboru se extrémně zpozdil a povstalci tak zůstali ve svém boji sami.

Dva měsíce odporu s hořkým koncem

Na začátku října 1944 měla první československá armáda na Slovensku okolo 60 tisíc mužů. Velení převzal generál Rudolf Viest, který přiletěl z Londýna. Na pomoc dorazili i českoslovenští letci z Anglie a přes neochotu sovětského velení také 2. československá paradesantní brigáda.

Vyznamenávání německých vojaků prezidentem Tisem po obsazení Banské Bystrice 30. října 1944|foto: Múzeum SNP

Dne 19. října ale začala závěrečná německá ofenziva proti povstalcům – a byla drtivá. Možnost evakuace měli pouze letci. Banskou Bystricu povstalci vyklidili bez boje, 28. října 1944 ve čtyři hodiny ráno vydal generál Rudolf Viest poslední rozkaz a zdecimovaní bojovníci se stáhli do hor. Bez přímé sovětské pomoci neměli naději na úspěch.

Nejvyšší velitelé povstání Rudolf Viest a Ján Golian padli do zajetí 3. listopadu. V Podhronském Bukovci je obklíčily německé jednotky a slovenští gardisté. Pod pohrůžkou vypálení celé vesnice se Viest a Golian vzdali. Oba generály nacisté popravili. Za spolupráci s partyzány v lednu Podhronský Bukovec vypálili stejně.

Začala partyzánská válka se všemi dopady na civilní obyvatelstvo. Prostřednictvím unikátních dobových záznamů i pozdějších vzpomínek účastníků připomíná Slovenské národní povstání pořad z cyklu Archiv Plus.