Při dekarbonizaci se Evropa ještě dlouho neobejde bez závislosti na Číně, upozorňuje ekonom

„V nejbližší době budeme často slýchat o materiálech, jako jsou lithium, měď a tzv. prvky a kovy vzácných zemin. Budeme ale samozřejmě potřebovat ocel nebo hliník,“ uvádí expert.

Čtěte také

Emisní povolenky jsou autopilot, který nás vede k dekarbonizaci. Energie zdražují jen marginálně, míní europoslanec Niedermayer. Tisíc eur za megawatthodinu nám vymlátí ekonomiku, oponuje europoslanec Tošenovský

Zvláště ve spojení s bateriovou mobilitou se hovoří často o manganu, niklu, kobaltu a dalších prvcích. „Těmto všem se dohromady říká kritické suroviny, u kterých víme, kde a v jaké míře je budeme potřebovat, a na ně se současné politiky zaměřují.“

Do roku 2020 lidstvo těchto materiálů ročně spotřebovalo přibližně sedm milionů tun. „Pokud bychom se drželi toho, co jednotlivé vlády naslibovaly v oblasti dekarbonizace, tak se do dalších 20 let toto množství minimálně zdvojnásobí.“

„A otáčíme se tím čelem k Číně. V dnešní době má totiž know-how především na zpracování těch jednotlivých surovin právě ona.“

K dosažení ambiciózních klimatických plánů, tedy udržet oteplování planety pod 1,5 nebo spíš dvěma stupni Celsia, to ale nebude stačit. „To budeme pak potřebovat čtyřikrát až šestkrát víc těchto materiálů, což je obrovské množství.“

Poptávka po těchto materiálech poroste opravdu velmi rychle nahoru.
Michal Hrubý

Technologii pro zpracování těchto materiálů už lidstvo má a zdrojů je velké množství, takže nedostatek materiálů se nepředpokládá. „Problém je, že ne všechny zdroje jsou dostupné technologicky i ekonomicky,“ upozorňuje Hrubý.

Nutnost nezávislosti na jednom dodavateli

„Potřebné materiály jsou k dispozici, ale bude velký časový nesoulad mezi tím, kdy se k jednotlivým surovinám dostaneme a jak silná po nich bude poptávka.“

Na těchto látkách závisí nejen elektromobilita, ale veškerá fotovoltaika, větrná i geotermální energie, stejně jako další moderní technologie včetně výpočetní techniky.

Evropská komise ví, jaké suroviny jsou kritické, bohužel v porovnání s dalšími regiony světa zaostáváme o několik desítek let.
Michal Hrubý

„Víme, že poptávka po těchto materiálech poroste opravdu velmi rychle nahoru a mohli bychom očekávat, že do roku 2030 tam bude velký nesoulad mezi tím, co jsme schopni fyzicky vytěžit, a mezi tím, co bude na trhu v tuto chvíli potřeba.“

„Materiály jsou k dispozici, ale ta doba, kterou trvá naplánovat průzkum, dostat se k surovinám, fyzicky je začít těžit a zpracovávat, se dnes může u některých těchto prvků pohybovat kolem 10 až 15 let.“

Čtěte také

Plyn a jádro mezi zelené zdroje nepatří. Jde o greenwashing, kritizuje krok EU expert na energie Sequens

Investice do těžby by musely přicházet už před desítkami let, abychom opravdu mohli držet tempo s tím, co je naplánováno. „Evropská komise ví, jaké suroviny jsou kritické, bohužel v porovnání s dalšími regiony světa zaostáváme o několik desítek let.“

„Proto teď přišla nová evropská legislativa, která má nasměrovat konkrétní plány, jak kritické suroviny nejen těžit v rámci Evropské unie, ale jak také diverzifikovat dodavatele, tedy od koho tyto suroviny po celém světě nakupovat, abychom se nedostali do závislosti na jediném státu, jak se bohužel stalo v případě energií,“ shrnuje ekonom Michal Hrubý.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Daniela Vrbová.