Pražský arcibiskup Pavel Huyn odjel do Chebu a už se nikdy nevrátil. Češi ho za „svého“ nepřijali

Dr. Pavel hrabě Huyn
Dr. Pavel hrabě Huyn

Osmadvacátý říjen roku 1918 neměl jen vítěze – měl i své poražené. K těm bychom mohli počítat třeba tehdejšího pražského arcibiskupa Pavla hraběte Huyna. Vznik nového státu přinesl zlom do jeho dosavadního života, přišel o svoji diecézi a až do konce života mohl o návratu do Čech jen snít.

Pavel hrabě Huyn (1868-1946) bývá označován za „Němce“, jeho smýšlení bylo ale spíše rakouské než německé. Ani s jeho původem to tak snadné není.

Nejmladší ze sedmi dětí

Narodil se v Brně do šlechtické rodiny, která měla kořeny ve Vlámsku a Lotrinsku. Jeho babičkou byla hraběnka Jindřiška Lažanská z Manětína, jeho maminka přišla na svět v dnešním italském Sarentinu. Otec arcibiskupa Pavla Huyna, hrabě Jan Karel Huyn, byl polním zbrojmistrem, c.k. komořím a v době narození syna Pavla (nejmladšího ze sedmi dětí) velícím generálem v Praze.

Pius XI., papež mezi totalitami

Pius XI.

Když se někdy mluví o tom, jak složitě se katolická církev vyrovnávala s totalitami dvacátého století, padá často jméno papeže Pia XII. Trochu stranou zůstává jeho předchůdce Pius XI.

„Složitý rodinný původ je typickou ukázkou toho, jak byla zdejší šlechta propojena s celou Evropou, ne pouze s jednou zemí nebo jednou národností,“ říká historik Michal Pehr. Dětství prožil Pavel Huyn v Praze a později v Brně, studoval ve Vídni a Římě, postupně se stal trojnásobným doktorem: filosofie, teologie a kanonického práva. Po vysvěcení na kněze prošel farnostmi v Římě a na Moravě, mezi lety 1904 až 1916 byl brněnským biskupem.

Vyjít s ním bylo nejspíš složité. Z mnoha zmínek se dozvídáme, že byl velmi přísný a měl výbušnou povahu. Snažil se naučit česky a vedl k tomu i moravské kněží německé národnosti; jeho čeština podle všeho byla co do gramatiky celkem dobrá, ale tvrdý německý přízvuk ji činil až nesrozumitelnou (na což se ho jeho podřízení prý báli upozornit).

Posmrtný návrat

Coby výrazně prorakousky orientovaný biskup byl Pavel Huyn na přání vojenských kruhů na podzim 1916 jmenován pražským arcibiskupem. Jeho působení v hlavním českém městě narazilo na odpor českých katolíků, kteří Huyna jen s obtížemi vnímali jako „svého“ arcibiskupa.

Vyhlášení Československé republiky v Praze 28. října 1918

Vyhlášení republiky 28. října 1918 jej zastihlo na vizitaci v Chebu, kde onemocněl španělskou chřipkou. Lékař mu doporučil léčení ve Švýcarsku; ještě než si stačil Huyn vybavit náležitosti pro vycestování, obdržel do Chebu dopis z vídeňské nunciatury, aby se s ohledem na aktuální politickou situaci zdržoval mimo území nově vyhlášené republiky. Huyn odjel 19. listopadu 1918 přes Bavorsko do Curychu a do své diecéze už se nikdy nevrátil.

Formálně na úřad pražského arcibiskupa rezignoval po mírném tlaku papeže Benedikta XV. v září 1919. Pobýval v Římě a nakonec v klášteře na předměstí Bolzana. Sedmdesát let po smrti byly jeho ostatky přeneseny do kostela v Rajhradě u Brna, kde chtěl být podle své poslední vůle pohřben.

Proč si biskup Huyn nikdy nezískal české věřící? A jaká byla situace katolické církve po vyhlášení samostatného Československa? Na tyto a podobné otázky odpovídá v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související