Pracovní tábory v župě Sudety. Smrt tu našli váleční zajatci i totálně nasazení
Průmyslové severozápadní pohraničí, které se po mnichovské dohodě stalo součástí župy Sudety, bylo v období války místem, kam přicházeli lidé ze všech okupovaných zemí. Zhruba od roku 1940 tu totiž začaly citelně chybět pracovní síly.
V Záluží u Mostu se budoval mamutí závod na výrobu syntetického benzínu, byly tu důležité uhelné doly a také se sem přestěhovaly některé zbrojní závody. Nebylo, kdo by všechny tyto úkoly zastal.
Čeští dělníci po Mnichovu z valné části odešli, němečtí pracovníci byli povoláváni na frontu. Němci proto začali organizovat náborové akce v okupovaných zemích, později sem pracovní síly zavlékali pomocí tzv. totálního nasazení. K těmto lidem postupně přibývali také váleční zajatci.
Do Podkrušnohoří přicházely desítky tisíc lidí doslova z celé Evropy. Po invazi do Normandie k nim přibyli také Američané. Nejvíce těchto dělníků bylo na Mostecku. Na výstavbě zmíněné rafinérie na výrobu benzínu pracovalo 30 tisíc lidí všech možných národností. Bylo nutné najímat tlumočníky, aby vůbec mohli spolupracovat.
Mnozí tam našli smrt
Pracovní podmínky cizích dělníků byly různé. Absolutně nejhorší měli sovětští váleční zajatci. Ani ostatní, a to včetně civilních pracovníků, ovšem nezakoušeli žádný zvláštní luxus. Ubytování bylo velice skromné, pracovalo se šest dnů týdně až dvanáct hodin denně. Mnozí z těchto pracovníků našli v pohraničí smrt.
Umírali na špatnou výživu a přepracování, stávali se oběťmi pracovních úrazů i agrese ze strany německých dozorců, ale především přicházeli o život při náletech na rafinérii. Těch bylo mezi lety 1944 a 1945 celkem sedmnáct.
V rozhlasovém archivu se dochovaly reportáže z pracovního tábora, kde bydleli italští dělníci, a z tábora pro ruské civilní pracovníky. S historikem Martinem Veselý z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem natáčela Veronika Kindlová.
Související
-
„Zákeřná smrt mu vyrvala z ruky pero...“ Reportáž z pohřbu kolaborantského novináře Lažnovského
Šéfredaktor novin České slovo Karel Lažnovský patřil k prominentním kolaborantským novinářům za protektorátních dob. Jeho neslavný konec připomíná Veronika Kindlová.
-
Příjezd Heydricha do Prahy. Reportáž z přivítání zastupujícího říšského protektora na Hradě
S vypuknutím války proti SSSR potřebovalo Německo klid v zázemí a hlavně spolehlivé dodávky zbraní a dalšího materiálu. Jedním z důležitých dodavatelů byl protektorát.
-
Velké písmeno V jako symbol vítězství. Ale koho?
Tak nějak se mohli ptát občané protektorátu poté, co k nim skrz vysílání západního rozhlasu, zejména BBC, v roce 1941 dolehl symbol vztyčených dvou prstů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
