Populární hudba za komunismu: Jak přežít ve světě cenzury a přehrávek?
Patří mluvené slovo do písničky? Může se na obalu desky objevit hovorové „Václavák“? A co vlastně chtěl autor říct veršem „Krysy už jsou tady, je plno všady“? Tyto otázky představují jen zlomek problémů, se kterými se potýkali umělci v předrevolučním Československu. Čím si museli projít zpěváci a hudebníci, kteří chtěli tvořit a vystupovat v době rozvinutého socialismu? Jak to bylo složité?
Hezkým příkladem je písnička „Únos“ od Olympicu. Tahle skladba, nahraná v roce 1972, sice zazněla na Festivalu politické písně v Sokolově a mohla budit dojem, že byla napsaná na objednávku normalizačních kulturních orgánů.
Čtěte také
Petr Janda, frontman kapely, však dnes po více než 50 letech vysvětluje, že to bylo úplně jinak. Píseň rozhodně nevznikla z popudu tehdejšího režimu a dokonce se nesměla hrát v Československém rozhlase.
Tehdejší strážci politické korektnosti v hudební produkci si nebyli tak úplně jistí, jestli se dá taková ozbrojená akce jednoznačně odsoudit, když například sérii únosů amerických letadel na Kubu na přelomu 60. a 70. let chápaly socialistické země jako projev oprávněného vzdoru a tleskaly mu.
Absurdita doby
Zatímco pro některé umělce bylo složité najít rovnováhu mezi uměleckou svobodou a požadavky režimu, jiní, jako Michael Kocáb z Pražského výběru, čelili přímo zákazu tvorby.
Čtěte také
Skladby Pražského výběru, především ty z alba Straka v hrsti, byly pro komunistický aparát nepřijatelné.
I když byl autorem textů i v tehdejší době obecně neproblémový František Ringo Čech, budily podezření komunistických orgánů. Například verš „Krysy už jsou tady, je jich plno plno všady“ byl podle Kocába inspirovaný zcela prvoplánově tím, jak to vypadalo ve skutečném sklepě kytaristy Michala Pavlíčka, ale komunisté si mysleli, že je o nich.
V pořadu uslyšíte také Josefa Melena nebo Evu Hurychovou, jejíž spolupráce s Janem Neckářem a Bacily jí vynesla hit „Já přijdu“. Zdánlivě nevinný text s lehce lechtivým podtextem se sice mohl vysílat v televizi, ale v rozhlase ne.
Z dnešního pohledu nepochopitelně vadilo, že v něm bylo mluvené slovo. I takové bizarní příběhy ukazují, jak těžké bylo navigovat v prostředí plném často zcela nahodilých zákazů.
Čtěte také
A pak tu byla aparatura, která byla pro kvalitu hudební produkce klíčová. Sehnat kvalitní hudební vybavení v Československu 70. a 80. let bylo nesmírně obtížné. I prominenti jako Petr Janda museli často sahat po černém trhu a různých improvizacích, aby zajistili kvalitní ozvučení pro své koncerty. Takové překážky jen zvýrazňují absurditu doby, kdy umělecká tvorba byla omezena nejen ideologicky, ale i materiálně.
Hudba v socialistickém Československu byla zkrátka víc než jen zábava. Byla to potenciální forma protestu, vyjádření nesouhlasu a ve světě plném cenzury a ideologických tlaků byla pod drobnohledem ideologů.
Víc si poslechněte v pořadu Víta Pohanky.
Související
-
Vašo Patejdl: Důležité je mít silnou melodii a text, aranže se dají měnit
Po krátké a těžké nemoci v sobotu 19. srpna ve věku 68 let zemřel slovenský zpěvák, klávesista a textař Vašo Patejdl, spoluzakladatel slovenské hudební skupiny Elán.
-
Judita Čeřovská zazpívala skvěle cokoli, ale spolupráci s StB...
Judita Čeřovská patří k pozoruhodným jevům české populární hudby. Ne vždy se sejde podmanivý hlas, talent a schopnost zazpívat dobře cokoli a k tomu ještě atraktivn...
-
Rok 1973: Píseň jako politikum. Jak to bylo s Festivalem politické písně Sokolov
S pádem komunistického režimu v podstatě zmizela z české hudební scény „angažovaná píseň“. Jejím symbolem byla po šestnáct let kytara zakončená sevřenou pěstí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.