Zpěváci za socialismu sice rádi přejímali písně ze zahraničí, nebyla to ale čistá kopie západního showbyznysu, myslí si historik

1. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Skupina Extra Band (80. léta)

V období socialistického Československa bylo vše ze Západu špatné a škodlivé, co pocházelo z Východu dobré a prospěšné. Železná opona tak měla oddělovat nejen státy a občany, ale také vzájemné vlivy včetně těch kulturních. Tak tomu bylo i v oblasti populární hudby, ale právě zde se to totalitní moci dvakrát nedařilo.

Období budovatelských písní 50. let se postupně střetávalo s rokenrolem, stejně jako s prvními perzekucemi jejich vyznavačů.

Účinkuje: historik Adam Havlík
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Úsilí socialistického Československa, které souviselo s „novým životním stylem“ a vybudováním „nové kultury“, která měla být všem srozumitelná a akcentovat socialistický realismus – jak uvádějí dobové dokumenty – měla být také prodchnuta stranickostí ve smyslu komunistické ideologie. Tak se zdá, že těch požadavků byla celá řada, jen ty výsledky se příliš neobjevovaly.  

„Populární hudba byla pro mládež od 60. let nejsilnějším identifikačním znakem. Souvisela i vymezením vůči rodičům, platilo to jak v Československu, tak i na Západě,“ uvažuje historik Adam Havlík.

Cover verze

Cestou, jak vytvářet hity i v socialistickém Československu, byly cover verze. Využila se hudba, vytvořil se nový český text a hit byl na světě.

Jiří Voskovec a Jan Werich

„Nebyl to fenomén až socialistického Československa, existovaly už v období první republiky. Můžeme je najít i u populární dvojice Voskovec a Werich nebo u Rudolfa Antonína Dvorského a jeho Melody Boys a dalších,“ vypočítává Havlík. Tehdy ještě ale nebyla hudba ze Západu považována za nějak škodlivou.

V materiálu ideologické komise ÚV KSČ z dubna 1983 se dočtete: „Primitivní texty a jednotvárná melodie nenutí mládež na Západě myslet na každodenní život. Odvádí je od třídního boje, od politiky(…) A toto umění se snaží propašovat k nám prostřednictvím různých kanálů.“  

Mezi takové „kanály“ patřily zahraniční rozhlasové stanice, ale i pašování LP desek či burzy, kde se nosiče prodávaly.

Čtěte také

A s rozšiřující se možností kazetových či páskových magnetofonů rozšiřovala i možnost natáčení, nebo spíš kopírování. Některé kopie časem nešlo už ani poslouchat, a netýkalo se to jen rockové hudby nebo alternativních směrů, ale i takzvané západní pop music.

Každé umělecké dílo má své tvůrce a systém ochrany duševního vlastnictví a autorského práva. Nebylo tomu ale taky vždy a problémy s tím mívají totalitní státy, dokonce i dnes. Tak se socialistické Československo ocitlo v kleštích: nedařilo se vyrábět dostatečné množství pop music hitů a zároveň se jim nedařilo filtrovat západní vlivy. Cover verze taky byly řešením. Taky ale šlo o peníze.

Skladby západní provenience se musely platit

Platit se měly i písničky, která hrála rádia. Jak v roce 1982 prohlásil vedoucí redaktor hudebního vysílání stanice Hvězda Daniel Dobiáš: „Uvedení skladeb západní provenience se samozřejmě musí platit v tvrdých valutách, kterými se pochopitelně všude šetří. Málokdo si uvědomuje, že do této nákladové položky se započítávají i česky otextované skladby cizích autorů.“

Čtěte také

A platilo socialistické Československo za skladby západní provenience? „Peníze samozřejmě hrály dost důležitou roli v showbyznysu, cenné devizové prostředky – valuty – se používaly nejen za práva k nahrávkám, ale k nákupu hudebních nástrojů a vybavení studií,“ odpovídá Havlík. A pokračuje: „Názory pamětníků z tehdejšího vydavatelství Supraphon na to, zda se autorství platilo, se velmi liší. Někteří tvrdí, že se vše dodržovalo, někteří říkají, že tam byla spousta věcí, které by z dnešního autorského práva neprošly.“

Otázkou pořadu Jak to bylo doopravdy je, jestli pop music socialistického Československa vlastně Západ nezneužívala.

A historik Havlík odpovídá: „Využívalo a to hojně, příkladem je právě přejímání zahraničních písní, ale západní vlivy jsou patrné i v oblasti žánrové inspirace. Na druhou stranu nelze českou pop music vnímat jen jako kopii západního showbyznysu, protože měla vlastní autenticitu a řadu vlastních osobitých interpretů. Vybudovat kulturu odstřiženou od ,dekadentní‘ kultury Západu se ale nakonec ukázalo jako nereálné.“  

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související