„Bigbít byl takový magnet, že jsme to nemohli vzdát.“ Co by mladý člověk neudělal za komunismu pro hudbu?
Psal se rok 1972 a do maďarské Budapešti se chystal na koncert britský zpěvák Paul Rodgers se skupinou Free. Převážně šeptandou se zpráva o tom rozletěla i po sousedním Československu a dostala se až na severní Moravu a do Slezska. Janu Horákovi táhlo tenkrát na dvacet a v Tématu Plus uslyšíte jeho vzpomínky na cestu do Maďarska a vůbec o tom, co by mladý člověk za komunismu neudělal pro hudbu.
„Čtyři ‚bigbíťáci‘ z Opavy jsme se o tom koncertu dozvěděli. Vyrazili jsme sovětským automobilem značky Moskvič, takzvaným ‚carevičem‘, asi dva dny dopředu. Že si jako uděláme výlet, jehož vrcholem bude koncert skupiny Free,“ vzpomíná Horák.
Nejkratší cesta vedla z Opavy přes Slovensko a tam přišel zádrhel:
„Jeli jsme z Martina dolů směrem na jih a tam jsme někdy ve tři nebo ve čtyři ráno havarovali. Asi ve 110 kilometrech za hodinu jsme se třikrát otočili přes střechu. Ale měli jsme obrovské štěstí, to ruské auto to vydrželo! Byli jsme jen potlučení a trochu pořezaní. Dokonce jsme se tím autem asi dvacítkou jako traktor dostali zpátky do Martina a vůbec jsme nevěděli, co bude.“
Na trochu otřesenou a potlučenou čtveřici bigbíťáků z Opavy se usmálo štěstí:
„U nějaké sámošky jsme si kupovali mléko a něco k snědku, abychom se trochu dali dohromady. Ujala se nás nějaká pohledná slečna v našem věku, jak se později ukázalo, dcera slavného slovenského scénografa Hložeka. Říkala: ‚Chlapci, pojďte k nám, ať se můžete umýt a trochu vzpamatovat.‘
Když se opavská čtyřka upravila, přišlo pozvání na kafe v obýváku: „A tam seděla sestra Katky s nějakým mládencem, který vypadal jako my. Zhruba stejně starý, háro, prostě bigbíťák. Z něj se vyklubal Agnes Snopko!“
Celým jménem Ladislav Agnes Snopko, jeden z hlavních organizátorů rockových folkových festivalů a koncertů na Slovensku, později první polistopadový slovenský ministr kultury. Slovo dalo slovo a došla řeč na to, že ve Zvolenu je zrovna rockový festival.
Čtěte také
„Tak jsme se občerstvili, postarali o auto a vyrazili vlakem do toho Zvolena. Tam jsme si mysleli, že skončíme. Ale já jsem měl s sebou shodou okolností nějaká ‚elpíčka‘. Ta jsme tam prodali a za utržené peníze vyrazili dál do Budapešti.“
Malá vsuvka. Asi to víte, ale pro jistotu: „elpíčka“ neboli LP, z anglického „long play“, byly dlouhohrající vinylové desky. V té době nejkvalitnější hudební nosiče. Kdo měl přístup hlavně k těm nedostatkovým se západní rockovou a populární hudbou, byl bez nadsázky králem. Lidé byli ochotní je na různých burzách a také někde stranou na festivalech koupit za v té době opravdu horentní sumy.
Takže jsme nakonec sice patřičně dotlučení a unavení dorazili do Budapešti. Ale ten bigbít byl takový magnet, že jsme to nemohli vzdát.
Jan Horák
Jak uslyšíte za chvíli, Jan Horák tenhle hudební kanál na Západ měl a naší potlučené čtveřici to při cestě do Budapešti hodně pomohlo.
Čtěte také
„Takže jsme nakonec sice patřičně dotlučení a unavení dorazili do Budapešti. Ale ten bigbít byl takový magnet, že jsme to nemohli vzdát. Ten koncert byl naprosto úžasný a do dneška je to pro mě jeden z největších hudebních zážitků,“ vzpomíná s odstupem času Jan Horák, hudební dramaturg, publicista a organizátor rockových a folkových festivalů hlavně na severní Moravě.
Zahraniční rozhlasové stanice
Jak se k dobré rockové hudbě dostávali mladí lidé, kteří takové štěstí jako Jan Horák neměli a navíc neoplývali penězi?
„Já jsem vlastně na stření škole a částečně i na vysoké škole přežíval na poslechu zahraničních rozhlasových stanic. To byla klasika,“ říká Petr Nosálek, novinář a publicista, mimo jiné bývalý redaktor časopisu Rock a Pop.
Poslechněte si celé Téma Plus Víta Pohanky.
Uslyšíte, jak nám maďarský a polský rock tak trochu nahrazovaly ten západní, na jakých zařízeních a nosičích jsme je poslouchali a jak jsme jezdili na pamětihodné koncerty těch nejslavnějších světových kapel, zpěváků a zpěvaček do Budapešti, protože do Československa by je jako zřejmě jako ideologicky závadné nikdo nepozval.
Související
-
Jiří Schelinger. Výjimečný zpěvák s chraplákem poslouchal bigbít tajně
Zpěvák s chraplákem, který se zapsal do srdcí několika generací fanoušků. Kdo z nás by neznal píseň Holubí dům? Ano, řeč bude o Jiřím Schelingerovi. Napsal Martin Matejka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.