Popsal mučení a nepřiznal se k tomu, co neudělal. Otakar Hromádko byl přitom zapálený komunista

„Byly komunistické revoluce na Východě opravdovými revolucemi? A do jakého bodu? Nebylo to jen jednoduše dobytí moci jednou stranou?“ napsal Hromádko v textu s názvem Revoluce požírá své děti. Budiž! Ale jak a proč.

Vystřízlivění z ideálů bylo v jeho případě bolestné a musel si ho naplno protrpět.

Čtěte také

Komunistický premiér, který se podvolil listopadu 1989. František Pitra zůstal u moci až do února

Rodák (1909) z Kněži nedaleko Světské nad Sázavou začal na podzim 1928 studovat práva v Brně, ale v roce 1930 byl ze studií vyloučen kvůli politické činnosti. Byl aktivním členem Komunistického svazu mládeže.

Vstoupil do KSČ a než roku 1937 odjel jako dobrovolník interbrigád do španělské občanské války, byl desetkrát policejně a soudně trestán a měl za sebou několik pobytů v ilegalitě. Práce pro komunistickou stranu ho vedla na mnoho míst v republice, působil v Havlíčkově Brodě, Praze, Pardubicích, Berouně, Českých Budějovicích, Kolíně a Benešově.

Hledání „třídního nepřítele“

I když do španělské války odešel jako politický komisař, prodělal řadu ostrých bojů přímo na frontě. Po zhroucení republikánských sil odjel v únoru 1939 do Francie, kde byl držen v internačních táborech.

Po okupaci Francie nacisty v červnu 1940 se mu podařilo uprchnout z transportu do Německa a přesídlil do Paříže, kde se až do konce války podílel na odboji. Byl za to později vyznamenán několika francouzskými řády.

Čtěte také

Jan Harus aneb Gottwaldův muž na špinavou práci

Po válce se Hromádko vrátil do Československa a působil v nejvyšších patrech aparátu KSČ. Mimo jiné vedl od konce roku 1947 odbor shromažďující informace o nekomunistických stranách a odpovědný za vytváření „levých frakcí“ v jejich strukturách s cílem je destabilizovat.

V roce 1949 byl odeslán do armády: stal se zástupcem tajemníka armádního vedení stranické práce a zástupcem náčelníka Hlavní správy výchovy a osvěty.

Už o rok později se ale ministrem obrany stává Alexej Čepička. V atmosféře hledání „třídního nepřítele“ se o Hromádka začíná zajímat Státní bezpečnost, je přeřazen do bezvýznamné funkce zástupce náčelníka pro věci politické na Vysokém vojenském učilišti a v únoru 1951 zatčen.

Hromádko se přes tvrdé výslechy odmítal přiznat k věcem, které neudělal. A stejně vytrvale odmítal lživě svědčit proti jiným lidem. Nehodil se proto Státní bezpečnosti do procesu proti Slánskému a souzen byl až rok po smrti Josifa Stalina a Klementa Gottwalda, tedy v dubnu 1954. Dostal dvanáct let za údajnou velezradu, sabotáž a špionáž.

Po dvou letech pobytu na Pankráci, v Leopoldově a v uranových dolech na Jáchymovsku byl propuštěn, v 60. letech rehabilitován, směl ale vykonávat pouze dělnické profese.

V roce 1968 odešel do Švýcarska, kde sepsal první část svých pamětí. Vyšly knižně v Kolíně nad Rýnem v roce 1982. Hromádko zemřel ve Švýcarsku v dubnu 1983.

Poslechněte si celý životní příběh Otakara Hromádka.