Politická komunikace v zajetí algoritmů

Čtěte také

Jan Macháček: Twitter, Facebook, Trump. Jak sociální sítě polarizují a kazí společnost

Sociální média slouží politikům zejména k získávání informací a komunikaci s voliči i k nastolování agendy. Při tomto procesu jsou politici v kontaktu s voličskou základnou, občany, fanoušky, odpůrci i novináři.

Názorová, inteligenční a emoční propast mezi všemi je na první dobrou, většinou rozeznatelná. Virtuální prostor poskytuje všem svobodné vyjadřování bez editace s možností toho druhého vymazat nebo podpořit či okomentovat. Identifikovat trendy a vzorce komunikace, které se proměňovaly od 90. let 20. století, kdy nastoupil internet, se v pořadu snaží dešifrovat a pojmenovat: politoložka, mediální historik, socioložka i samotní političtí aktéři.

Sociální sítě skrývají virální potenciál

Nabízejí politici takové obsahy, aby se „publiku“ líbily nebo využívají ve svůj osobní prospěch sebeprezentaci, která vede k personalizaci politické komunikace, v jejímž rámci je sdělení šité na míru a útočí na emoce voličů?

Čtěte také

Karel Hvížďala: Sociální sítě – riziko pro demokracii

Z profilů politiků je patrné, jak cíleně poskytují vlastní biografie, fotografie, články aj. materiály jen v tom pozitivním módu, a tím vytvářejí pocit autenticity, výlučnosti, důvěryhodnosti a transparentnosti.

Důležitou vlastností sociálních sítí je také komunitní povaha – uživatelé se sdružují do tematických a osobitějších komunit, kde se politikům může dařit oslovovat např. nové voliče prostřednictvím přítomné sociální vazby, které pak mohou fungovat jako nástroje marketingové komunikace.

Lidé navíc vstupují do skupin dobrovolně, protože chtějí být informováni. Ale kde jsou politické programy, myšlenky…? V on-line prostoru jsou zkrácené výroky, komentáře, poznámky, útoky…to pro politický program nestačí.

Facebook, nebo Twitter?

Oblíbenou globální sítí v politické komunikaci je v posledních letech Twitter, který umožňuje mikroblogování a společně s Facebookem poskytuje politikům a jejich stranám profil se základními informacemi a fotografie.

Čtěte také

Facebook a Twitter se v roce 2020 dostaly do role arbitrů pravdy, všímá si The Atlantic

Tyto platformy umožňují navázání kontaktu s voliči pomocí posílání přímých zpráv, sledování i reagování na jimi zveřejněné příspěvky. V mnohém se však liší. Facebook je komplexnějším nástrojem a sdílené informace nejsou tak omezeny – co do délky i formy.

O oblíbenosti, výhodách i nevýhodách sociálních sítí hovoří také senátor a místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Růžička a za Piráty poslanec Jakub Michálek. Dalším hostem je socioložka Irena Reifová z FSV UK i politoložka Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.