Poezie není dřina, je to řemeslo a talent. Potřeba je cit k češtině a rytmu, radí básník Jan Kašpar
Poezii se věnuje celý život. Sám o sobě tvrdí, že to nejlepší vymyslel do svých dvaceti let. „Potom jsem se už nic nenaučil. Jenom jsem opakoval ta schémata, o kterých jsem si myslel, že jsem je přinesl já. Pravda to byla na půl – některé jsem někde opsal, nebo se je naučil,“ glosuje svoji tvorbu novinář, pedagog, a především básník známý jako Jan Kašpar vlastním jménem Jan Havel.
Doposud poslední básnickou sbírku vydal v rok před sametovou revolucí. To ale brzy nebude platit.
Čtěte také
„Teď budu dávat dohromady knížku, kde jsou texty, které jsem napsal ve svých dvaceti letech. A které tenkrát nemohly vyjít, protože byly považovány za příliš erotické nebo příliš vulgární v tom erotickém slova smyslu,“ přibližuje své plány Kašpar.
Ačkoliv by se z tak dlouhé básnické odmlky mohlo zdát, že na poezii zanevřel, není to pravda. Naopak, poezie prý plní v jeho životě nezastupitelnou roli.
Poezie je nekonečná láska, nekonečný poklad, když to člověk umí. A umí to hlavně číst.
Jan Kašpar
„Je to jediné, co mě před spaním srovná a co mě přiměje usínat šťastně. Je to nekonečná láska, nekonečný poklad, když to člověk umí. A umí to hlavně číst. To je důležité – nejprve umět poezii číst, než ji začnete psát,“ říká básník a pokračuje:
„Není to dřina. Je to určitě řemeslo a talent. To je všechno. Člověk potřebuje cit k češtině a cit k rytmu – vždyť i poezie, která nemá rým, musí mít nějaký vnitřní rytmus.“
Ještě předtím, než se pustil do revidování svých starých básní, ale Jan Kašpar nakladateli poslal další svůj rukopis. „Naštěstí jsem ho odevzdal týden předtím, než jsem měl bouračku, kde jsem se málem zabil. Poznamenalo mi to mozek – měl jsem těžký otřes mozku. Takže jsem lehce zblbnul a ztratil jsem paměť. Teď mně psaní moc nejde,“ přiznává básník.
Umění rozhovoru
Kromě poezie se do české literatury a především žurnalistiky Jan Kašpar zapsal jako tvůrce originálních rozhovorů. Ostatně o tom, jak rozhovory fungují a jak se píší, přednášel také studentům na vysoké škole. A to přesto, že naopak novinařina jako taková nepatří mezi jeho nejoblíbenější profese.
Čtěte také
„Já nesnáším novináře, kteří vytvářejí negativní emoce. To je odporná vlastnost. A vlastně vůbec nemám rád novinařinu a jsem strašně rád, že jsem se na to mohl vykašlat,“ přiznává.
Zejména rozhlasové rozhovory v pořadu Osudy si ale podle svých slov užil. „Většina dobrých, významných lidí, o kterých je možné říct, že byli slavní a jsou slavní i po smrti, tak nerada mluví o sobě. Vyhýbají se tomu jako čert kříži. Jenomže ten pořad je osobní – je o tom já, ne o my. Oni to rádi vztahují do obecných úvah, takže je to o tom je přesvědčit, že tohle není žádné jájinkovství, nic sobeckého nebo egoistického,“ přibližuje pořad jeho autor.
Čtěte také
„Bylo to postavené o tom, že ti lidé vyprávěli o sobě. To byl můj spor s Janem Sokolem, který jsme ani jeden nevyhráli. Já ho nakonec přiměl k tomu, aby mi odvyprávěl svůj životní příběh, ale výměnou za to jsem mu umožnil, aby tam v podstatě měl dvě nebo tři přednášky. Ale bavilo mě to nesmírně,“ vzpomíná Kašpar na tvorbu desetidílného rozhovoru s českým filozofem, disidentem, pedagogem a politikem Janem Sokolem.
Za svou novinářskou kariéru se Janu Kašparovi stalo jen jedinkrát, že jeho interview nebylo autorizováno. „Dělal jsem rozhovor s Marikou Gombitovou, což je skvělá slovenská zpěvačka, která už je padesát let na vozíku po těžké autonehodě. Měl jsem takovou ctižádost – udělat s ní rozhovor o té autonehodě a o tom, co to znamená být superstar, která skočí do invalidity a která odmítá zpívat,“ popisuje Kašpar.
Čtěte také
Rozhovor potom skutečně vznikl. Ale když jej poslal k autorizaci, ozval se zpěvaččin textař Kamil Peteraj.
„Když si to přečetl, tak mi to vrátil zpátky a řekl, že jsem se zbláznil. Že takhle ji jedině zničím, že to je moc otevřené a že takhle se to nedělá. Poslal mi svůj text, který byl strašný. Při vší úctě k němu – byl to takový servilní text, kdy ji pouze hladil. Vlastně to byl rozhovor s ženskou, které vůbec nic nebylo. A která pouze byla skvělou zpěvačkou,“ mrzí dodnes Jana Kašpara.
Poslechněte si celý rozhovor Štěpána Sedláčka s Janem Kašparem.
Ten se svěřil mimo jiné i s tím, jak během pandemie zažil období, kdy tři měsíce prakticky nepromluvil ani slovo a jakou úlevou pro něj pak bylo povídat si s každým, koho potkal.
Související
-
Básník Vítězslav Nezval. Zaprodanec komunistického režimu, nebo ochotný pomocník?
Jednou z největších postav naší literatury je Vítězslav Nezval. Jeho dílo je rozsáhlé, psal od první republiky a byl protěžovaný i komunisty.
-
Boris Pasternak. Básník, který nechtěl pochopit své bludy
V roce 1957 vychází v Itálii román Doktor Živago, klíčové dílo ruského básníka Borise Pasternaka.
-
Sebevražda básníka Konstantina Biebla? Odpovědnost za jeho smrt mají komunisté, tvrdí historik Kopáč
Zemřel na pražském chodníku 12. listopadu 1951 v 53 letech. Talentovaný básník, který se zapsal do dějin naší literatury a také básník, který má řadu obdivovatelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.