Po půdě chceme mnoho. Málo do ní ale vracíme, tvrdí půdní mikrobiolog Šimek

4. listopad 2022

Půdu v době klimatické změny trápí čtyři hlavní problémy: sucho, okyselování, ubývání a eroze. Co tyto jevy znamenají a jak jim lze předcházet nebo se na ně adaptovat, popisuje ve Studio Leonardo půdní mikrobiolog Miloslav Šimek.

„Půdě běžné sucho nevadí, ale vadí rostlinám, a to přímo i nepřímo. Rostliny potřebují hodně vody a část té vody a živin v ní rozpuštěné jim zprostředkovávají půdní organismy. A když tyto například kvůli suchu přestávají fungovat, tak rostliny strádají a pak hynou,“ vysvětluje vědec.

Čtěte také

Okyselování půd je proces, který se děje několika mechanismy a jeho příčin v zemědělských půdách je několik. „Z půdy se odnáší velké množství tzv. bazických kationtů, tedy iontů jako vápník, hořčík, draslík a další. Odnáší se ve sklizni, tedy v biomase pěstovaných produktů.“

Jen málo se jich ale vrátí zpátky do půdy, takže se tato pomalu vyčerpává. „Tak ale zároveň začnou převládat kyselé ionty. To je hlavní mechanismus, kterým se okyseluje zemědělská půda. Také některá, zvláště dusíkatá amoniakální hnojiva okyselují půdu.“

V posledních asi 15 letech takto ubylo a dál ubývá přes 12 hektarů zemědělské půdy denně, což je asi pět tisíc hektarů za rok.
Miloslav Šimek

Neblaze přispěl i fenomén tzv. kyselých dešťů. „Tedy imise kyselých látek, což je zředěná kyselina dusičná a kyselina sírová, které dlouho dopadaly na povrch Země.“ 

„Víme, že naprostá většina rostlin má ráda pH půdy neutrální, tehdy nejlépe rostou a daří se jim. Pokud se pH snižuje, je to problém čím dál větší. Naštěstí to jde řešit vápněním půdy, nejčastěji jemně mletým vápencem. To se ale provádí jen z 20 procent toho, co by bylo potřeba.“ 

Ročně zmizí půda, která by uživila 15 tisíc Čechů

„Nelze nezmínit také ubývání půdy,“ dodává půdní mikrobiolog. „Potřebujeme nové silnice, dálnice, železniční koridory, staví se skladovací haly, průmyslové podniky a podobně. V posledních asi 15 letech takto ubylo a dál ubývá přes 12 hektarů zemědělské půdy denně, což je asi pět tisíc hektarů za rok.“

„A protože jeden hektar uživí dva až tři lidi, tak každý rok přicházíme o možnost obživy pro 15 tisíc lidí jen v České republice. Takže ubývání půdy je enormní a velmi škodlivé, ale půdu ztrácíme i vlivem půdní eroze, kdy mizí zejména svrchní vrstva, nejbohatší na život a živiny.“

A co požadujeme? Co nejvyšší výnosy a na půdách se to projevuje.
Miloslav Šimek

Nejen vědci tedy ví, že půdy nejsou v dobrém stavu a jejich stav se dále zhoršuje. „Půdy sice mají velkou schopnost odolávat člověku, ale i tuto schopnost ztrácejí a přestávají poskytovat to, co po nich požadujeme.“

„A co požadujeme? Co nejvyšší výnosy a na půdách se to projevuje. Zjednodušeně řečeno, mnoho chceme a málo vracíme. U nás se na tomto podepsala éra socialismu s násilnou kolektivizací půdy, fyzickou likvidací těch nejlepších sedláků a tak dále.“

„Lidé tak ztratili vztah k půdě,“ soudí. „Čili schopnost přemýšlet, co bude, v jakém stavu předám půdu svým dětem.“

Čtěte také

Ale tato situace má prý řešení a v zásadě jednoduché: začít napravovat poškozené půdy a účinně bránit dalšímu poškození. „Primárně má odpovědnost každý hospodář, ale to hlavní má v rukou stát.“

„Stát může nastavit zákony, které účinně regulují způsoby zacházení s půdou a ovlivnit systém udělování dotací, které jsou v zemědělství velmi důležité. Neboli podporovat ty zemědělce, kteří hospodaří tak, aby půdu nepoškozovali, ale naopak ji zlepšovali, a ty, kteří kultivují celou krajinu,“ navrhuje Miloslav Šimek.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Moderuje Daniela Vrbová.

autoři: Daniela Vrbová , oci
Spustit audio

Související