Petr Šabata: Brexit znovu ukazuje, že by Česko mělo opustit V4

21. leden 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Muž protestující proti brexitu (ilustrační foto)

Když vstoupilo Česko v roce 2004 do Evropské unie, byla Velká Británie jednou ze tří zemí, které neomezily vstup na svůj pracovní trh pro nové členské státy.

Vláda Tonyho Blaira odhadovala, že na ostrovy přijde kolem 10 tisíc Východoevropanů ročně. Zle se přepočítala, jen Poláků žije a pracuje v Británii víc než milion, počty Čechů se odhadují na 40 tisíc a víc. Tady někde začal brexit.

Jan Fingerland: Bičování Británie

Brexit

Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.

Tahle nedávná historie ale také dokládá, že Británie byla vždy poněkud jiným členem Evropské unie - více podporovala volný trh a práva jednotlivců a vždy byla důležitou protiváhou Německa a Francie.

Po brexitu tady proto nebudeme mít dnešní EU minus jedna, ale úplně jinou unii. Změní se atmosféra, akcenty, způsob vyjednávání i česká pozice v klubu. Jako když člověk přijde o pravou ruku - nejen že ho to bolí a omezuje, ale celé tělo i psychika se musí začít chovat jinak.

Proto by Česko nemělo jen počítat ztracené miliardy a pracovní místa, když se propadne obchod s Británií, ale také hledat nové cíle a spojence v proměněné Evropské unii.

Klíčoví spojenci

Programové prohlášení vlády Andreje Babiše zmiňuje obecně boj za zájmy českých občanů v EU, čímž se míní především žádné kvóty a žádní migranti, také boj proti daňovým únikům, za jadernou energetiku, proti terorismu. Evropská unie musí dělat méně, ale podstatně lépe. To jsou dnes už staré a málo ambiciózní cíle.

Luboš Palata: Británii jsme z EU vyhnali my Východoevropané

Brexit

Není to samozřejmě tak, že by Velká Británie odcházela z Evropské unie jen kvůli rozšíření na východ. Ale je to zcela určitě jeden z hlavních důvodů.

Naopak správně se dokument zaměřuje na klíčové partnery v Evropě – na Německo a Francii. Je nepochybné, že po brexitu se ještě zvýrazní role už tak silného Německa.

Což by byla pro Česko dobrá zpráva, kdyby znalo odpovědi aspoň na tyto tři otázky: převáží ve vztahu k Rusku německé ekonomické zájmy nebo důsledná kritika Vladimira Putina? Bude německá Evropa bez Británie rozvíjet životně důležité spojenectví s USA? A jaké bude Německo po Merkelové?

Jako další významné partnery v Evropě vyjmenovává vláda země Visegrádu: pochopitelně Slovensko a výslovně i Polsko a Maďarsko.

Petr Hartman: Poučení z brexitového vývoje

Brexit

Víra v dohodu a obava z chaosu v případě, když se ji nepodaří prosadit. Tak lze charakterizovat stav mysli českých politiků po hlasování v britském parlamentu.

Ale pozor. Pro Česko by bylo dnes lepší z V4 vycouvat, a to ze dvou důvodů. Prosazováním nesolidárního postupu v řešení migrační krize získalo seskupení v Evropě pověst černých ovcí. A to je hodně nepříjemná zátěž.

Skrz prsty na V4 hledí Francie, Německo, Itálie, Brusel i další. Příznačný je postup Rakouska – když začal po volbách Andrej Babiš mluvit o koordinaci V4 s Vídní, ihned to odmítl kancléř Sebastian Kurz, protože nechtěl být spojován s populistickými šéfy zemí Visegrádu, a dal jasnou přednost co nejužšímu spojenectví s Německem a Francií.

Druhým důvodem pro ochlazení vztahů ve Visegrádské čtyřce je Maďarsko, konkrétně stav jeho demokracie a námluvy s Putinem. V Budapešti opravdu probíhá re-feudalizace, jak to kdosi trefně nazval.

Jan Jůn: Brexit - nejistota trvá. Mayová se opakuje a sněmovna se bouří

Brexit

Znělo to jako prasklá gramofonová deska či CD a stále se to opakovalo: „Musíme britskému lidu zajistit brexit.“

Naopak Polsko čekají na podzim parlamentní volby a jejich výsledkem může být i konec dnešní vlády ohrožující demokracii. A především – Polsko je středoevropskou velmocí, jejíž váha v Bruselu je jiná než váha Česka nebo Slovenska, a díky historické zkušenosti je vždy velmi ostražité ve vztahu k Moskvě.

Česko sice nemá s Ruskem tak dlouhou krvavou zkušenost jako náš severní soused, ale 40 let pod patronátem Sovětského svazu s popravami, lágry a s dusivou normalizací snad taky stačí.

Vedle Německa tedy vycházejí jako klíčoví spojenci v evropském klubu Slovensko, Polsko a určitě i pobaltské státy. A vlastně každá země, která sedí těsně u bruselského stolu a pro niž jsme dost důvěryhodní.

Petr Šabata

Když začal ve Spojených státech svérázně úřadovat nově zvolený prezident Donald Trump, reagovala německá kancléřka Angela Merkelová slovy: „My, Evropané, nyní skutečně musíme vzít svůj osud od vlastních rukou.“ Po brexitu to bude platit ještě naléhavěji.

Česko nevyjímaje.

autor: Petr Šabata
Spustit audio