Petr Janyška: Úskalí českého předsednictví v EU – Češi jako vyjednavači

25. červenec 2022

Český stát má téměř za sebou první měsíc předsednictví v EU, jednu šestinu. Už teď se ukazuje, jak to českou politickou scénu vtahuje do evropského dění tak jako nikdy. Už si nemůžeme hrát jen na domácím písečku, musíme brát v úvahu celoevropskou atmosféru a tendence a dokonce jim udávat tón. S jistou nadsázkou lze říci, že to připomíná působení Karla IV. v Čechách a vpád západoevropských priorit a způsobů, jaké s sebou z pařížského dvora přivezl.

A navíc, teď už nemůžeme žbrblat, že nám něco nařídil Brusel a my o ničem nevěděli – všechno, co se teď v Evropě děje, děje se aspoň částečně pod českou taktovkou.

Čtěte také

Dnešní doba je vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu a ke všemu, co způsobuje, k obavám z nedostatku plynu či zdražování potravin, mimořádně hektická. Ministři evropských států spolu neustále jednají a snaží se najít pro tahle nová nebezpečí, jež Evropa dosud neznala, společná východiska.

Nesmírně důležité je to slovo společná. To aby společná byla, aby se podařilo najít mezi sedmadvacítkou kompromis přijatelný pro každého, je právě rolí předsednické země. Ta svolává jednání všech ministrů, kterým se říká rady, udává jejich agendu, je hostitelem (za těch pár týdnů byly už čtyři plus několik dalších setkání a konferencí). Prakticky všechna se konají v Čechách, to tu mnoho let nebylo a nebude. Kdy naposled byla šéfka Evropské komise a přes dvacet komisařů třeba v Litomyšli, kdy zmiňovala Smetanu a dokonce Jiráska?

Znalost angličtiny

Chvíle vyjednávání je chvílí pravdy. Tady se ukáží kvality politika, tady musí každý český ministr zužitkovat, co za dobu svého politického života naakumuloval a zvládl. Své zahraniční kontakty, svou dovednost vyjednávat, dělat ústupky v detailech a zároveň prosadit to zásadní.

Čtěte také

Co se týče kontaktů, moc silní v tom bohužel nejsme: většina členů vlády je ministry poprvé, nejsou těžkými vahami evropské politiky, pro své evropské kolegy jsou nováčky. Pomocí jim bude, že všichni v EU jsou nastaveni na slušnost, na ústupky a na společná řešení, byť zpočátku každý hájí tvrdě zájmy svého státu.

Ta vyjednávání jsou samozřejmě o schopnosti komunikace, o schopnosti kompromisu i o osobním šarmu. A ve velké míře o jazykových dovednostech, tedy především o angličtině každého. Mnohokrát u nás zaznělo, že znalost jazyka není podstatná, protože jsou k dispozici tlumočníci. Ano, jsou, ale jen při oficiálních jednáních.

Jakmile ovšem vznikne v zasedací místnosti problém, je třeba ho vyřešit o přestávce, diskrétně, v kuloáru mezi čtyřma očima. To je role předsednické země. A pokud se český předsedající s dotyčným ministrem nedomluví napřímo a navíc kultivovaným způsobem, je jeho zprostředkovatelská mise oslabena.

Petr Janyška

A nakonec: znalost jazyka není jen o tom, že se někdo jakžtakž domluví. Je o tom, že pokud dotyčný neumí anglicky, stojí tak trochu mimo evropský mainstream. Znamená to, že třeba míjí hlavní informační zdroje evropského myšlení, že nečte týdeník the Economist nebo deník Financial Times.

Ty má na stole každý západní politik a s ostatními tak sdílí podobné informace a podobný pohled na věc. Ale politik, který tohle léta nepraktikuje, neovládá ty četné kódy, toho společného jmenovatele exekutivní Evropy. Z toho potom pramení mnoho nedorozumění a někdy českého dojmu, že nás něco zaskočilo, že se něco peče bez nás. Přitom by stačilo umět anglicky a třeba i německy nebo francouzsky.

Autor je publicista a bývalý diplomat

autor: Petr Janyška
Spustit audio