Petr Holub: Proč ustoupila sociální demokracie

23. srpen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michal Šmarda s novým vedením ČSSD, volební sjezd strany v Hradci Králové v březnu 2019

Tajemství obratu, který provedla sociální demokracie v boji o ministra kultury, má své jednoduché vysvětlení.

Podal ho její místopředseda Michal Šmarda, který až do pondělka o funkci usiloval. „Jsem jednoduše přesvědčen, že sociální demokracie nemá politickou sílu na to, aby mohla zvítězit v přímém střetu s prezidentem a premiérem naráz,“ odpověděl na otázku, proč se nominace v přímém přenosu vzdal.

Čtěte také

Jsou to silná slova a v této chvíli je po nich minimálně mezi sociálními demokraty poptávka. Jejich strana totiž působí směšně. Tři měsíce usilovala o to, aby Antonína Staňka na kulturním ministerstvu nahradil její místopředseda.

Tím vzbudila dramatickou debatu o tom, do jaké míry porušuje prezident Miloš Zeman ústavu, jestli není Andrej Babiš slabý premiér a jestli má vůbec cenu v koalici s hnutím ANO pokračovat. Během časového intervalu o délce několika hodin ale bylo všechno jinak.

Místopředseda Šmarda očividně ztratil odvahu čelit ještě v dalších dnech tlaku ze strany premiéra, proto oznámil předsedovi Janu Hamáčkovi, že se vzdává a nechal na straně, ať najde jiného kandidáta. O ulehčení všech účastníků sporu svědčí, že se ihned domluvili na alternativním kandidátovi, bývalém ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi. Letní romance skončila.

Prezident prosadil svou

Čtěte také

Je možné spekulovat, že se znemožnil také sám Šmarda, který se mohl svého ministerského nároku vzdát klidně před dvěma měsíci a nechal stranu na holičkách ve chvíli, kdy se dočkal prvních nepříjemností. Na jeho výroku je však zajímavá jiná okolnost.

Přinejmenším jeden člen vedení sociální demokracie, tedy on sám, považoval konflikt o kulturu jako souboj, kde na jedné straně stála ČSSD a na druhé prezident s premiérem. Z takového pohledu bylo rozumné ustoupit, přece jen jsou sociální demokraté pouze sedmiprocentní stranou, byť s velkou tradicí. Stále však zůstává nezodpovězena otázka, proč se tedy do souboje pouštěli.

Čtěte také

Během letní krize kolem ministra Staňka padala velká slova o tom, že nejde jen o ministerské křeslo, ale především o demokracii, která je ohrožena, když si prezident své ústavní pravomoci vykládá příliš extenzivně a když naopak neplní své povinnosti.

Právě v postupu obou ústavních činitelů se zdála naplňovat obava, že se Česko začíná vzdalovat pravidlům zastupitelské demokracie a že místo ní nastupuje prezidentský či dokonce autoritářský model, kde rozhoduje bez kontroly jeden nebo několik jednotlivců.

Pokud se sociální demokracie rozhodla hájit principy parlamentarismu před vládou silného jedince, pak jí patří všechna čest. Přesněji řečeno jí patřila, dokud ze svých pozic neustoupila. Samozřejmě jde například předsedu Jana Hamáčka omluvit tím, že nemůže za slabost, kterou projevil jeho zástupce.

Petr Holub, týdeník Echo

Bylo by možné uzavřít, že se nakonec nic nestalo. Také Zeman si musel uvědomit, že svou neprosadí úplně snadno a že občas musí přistoupit na nějaký kompromis. Přesto celá letní aféra po sobě zanechala pocit nejistoty. Prezident prosadil svou, premiér odehrál roli vykonavatele prezidentské vůle a všichni se nakonec museli podřídit bez ohledu na oprávněné námitky opřené o ústavu.

Tento příběh může mít v dohledné době další jednání, při kterém se vrchnost nebude řídit zákonnými předpisy, případně je upraví podle toho, jak se jí to bude hodit. Nemusí se to stát, ale precedens existuje.     

Autor je komentátor serveru Echo24

autor: Petr Holub
Spustit audio