Lukáš Jelínek: Odpovědnost za vládu ANO s radikály padá i na opozici
Lidovec Jan Bartošek se s pravděpodobností hraničící s jistotou předsedou Poslanecké sněmovny nestane. Na jeho kandidatuře proti nominantovi čerstvé koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě Tomiu Okamurovi lze navíc dokumentovat vážné strategické i taktické chyby středopravicového tábora.
Čtěte také
Začněme těmi druhými. Kdyby KDU-ČSL myslela svůj návrh vážně, nespoléhala by se jen na partnery z řad ODS, TOP 09, Starostů a Pirátů, ale aktivně by pro Bartoška sháněla hlasy i mezi příštími vládními stranami.
Vzkazy posílané přes média poslancům ANO, aby před koaliční smlouvou v souladu s ústavou upřednostnili vlastní svědomí a nepodporovali radikálního politika, jsou jen rétorickým cvičením. Kdyby byl aspoň navržen konsensuální protikandidát, a ne jeden z nejvášnivějších kritiků Andreje Babiše…
Specifická situace
Bartoškovo úsilí je tak jen symbolické – jako v minulosti, kdy i opozice posílala do bitvy o nejvyšší sněmovní post své členy, i když bylo zřejmé, že neuspějí. Přitom situace, ve které se nacházíme, je specifická.
Třetím nejvyšším ústavním činitelem se má stát reprezentant antisystémového hnutí, které s další malou, avšak ideologicky ostře vyhraněnou stranou vstoupilo do svazku s širokospektrálním hnutím, jehož lídr se sám označuje za populistu.
Čtěte také
Na západ od našich hranic by po volbách strany z hlavního proudu začaly hledat cestu, jak předejít vzniku vlády s účastí pravicových radikálů. Vymezovat se slovy nestačí. Standardním řešením v podobné chvíli bývá velká koalice, menšinová vláda vítěze voleb, nebo alespoň dohoda o ad hoc toleranci.
V našich poměrech mohla vypadat tak, že by středopravicové strany odchodem ze sněmovního sálu umožnily Babišově jednobarevné vládě získat důvěru pouze jejími hlasy. Stejně tak by mohl být do čela Sněmovny zvolen někdo z klubu hnutí ANO.
Příliš velká oběť?
Ptáte se proč? Kde najít důvod k takové vstřícnosti ke stěžejnímu protivníkovi koalice Spolu, Starostů i Pirátů? No přece v potřebě budovat hráz proti extremismu, o níž tyto strany tak procítěně hovořily před volbami! Nebo všechny ty hezké řeči nebyly myšleny vážně a s extrémními proudy ve Strakově akademii žádné riziko nehrozí?
Přitom by bylo možné důsledně hlídat prozápadní orientaci Česka i rozpočtovou střídmost. Babiš by určitě ocenil, že může dát v exekutivě prostor svým manažerům a nezdržovat se vrtochy malých partají, u nichž jsou schopnosti převyšovány ambicemi. Kdyby se přesto rozhodl opírat o ně, byla by to jeho volba a odpovědnost. Opozice by měla čisté svědomí.
Pes bude nejspíš zakopán v soustředění se politiků na mezistranické boje, aniž by jim došlo, že sněmovní terén vypadá jinak než v dobách tradičního soupeření pravice s levicí. Kvalita vládnutí nebo pověst země v cizině je až tak moc netrápí. Hlavně hladce odehrát roli před svými voliči.
Jan Bartošek si tudíž užije 15 minut slávy, ale předsednické křeslo ve Sněmovně připadne Tomiu Okamurovi. A Andrej Babiš zůstane přes výrazné volební vítězství rukojmím malých radikálních stran, jejichž výsledek nebyl nic moc.
Kam nás tato aliance dovede a co za to zaplatíme, to je ve hvězdách. Až si ale bude opozice stěžovat na tu hrůzu kolem, měla by být vždy uzemněna otázkou, zda se tomu pokusila všemi dostupnými prostředky předejít. Odpověď je známá: ať už byly důvody jakékoli, tak nepokusila. Asi jí to přišlo jako příliš velká oběť.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

