Ondřej Konrád: Padesát let od představení Havlovy Žebrácké opery
Na podzim 1975 byly československé normalizační šrouby utaženy na první pohled spolehlivě. Ale přesto Státní bezpečnosti uniklo, že se 1. listopadu sjede do hospody U Čelikovských v Horních Počernicích, rok předtím připojených k východnímu okraji Prahy, několik stovek osob.
Z těch přitom „politická policie“ řadu permanentně sledovala jako státu nebezpečné, přesněji nebezpečné pookupační mocenské garnituře, protože figurovaly za převratného dění roku 1968.
Žvanivá amorálnost
Čtěte také
Ale stalo se. A tak v hospodském sále mohlo za účasti bez nadsázky prominentního publika proběhnout představení hry zakázaného dramatika Václava Havla Žebrácká opera amatérským souborem Divadlo na tahu. Že se o akci dozvěděla StB až následujícího dne z vysílání Rádia Svobodná Evropa, byla jistě ponižující blamáž, a o to horlivěji spustila represivní reakci.
V podstatě ovšem neadekvátní, protože Havlova verze libreta původní „ballad-opery“, čili útvaru zpívaném i mluveném, Johna Gaye z roku 1724, i s přihlédnutím ke slavnému zpracování Bertoldem Brechtem roku 1928, nebyla politickým manifestem a proti husákovskému režimu nijak neburcovala.
Původně ji autor psal pro pražský Činoherní klub, ale k realizaci roku 1972 už nedošlo. Ve hře, odehrávající se v historickém Londýně, kde vládnou dva silné zločinecké gangy, ze kterých bohatě tyje machiavelistický šéf policie, by se ovšem normalizátoři do značné míry spatřit mohli pro naprostou amorálnost všech postav.
Čtěte také
Ty ovšem neustále až jakoby vědecky a květnatě žvaní, přitom jim jde pouze o vlastní prospěch a všechno si omluví neprůstřelnými argumenty. A zatímco ti nejsilnější a navzájem si prospěšní uzavírají dohody opatřené dokonalými pojistkami, široká veřejnost pod nimi o tom nemá zdání.
V úplném závěru hry si žena policejního velitele Lockita, který právě donutil šéfa jedné z band Macheathe ke spolupráci, povzdechne: „Stejně je to zvláštní, nikdo o naší organizaci neví a všichni jí slouží.“ A manžel odtuší: „Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp.“ A jelikož je jídlo na stole, dodává uspokojen: „Dobrou chuť!“
Havlův nápřah
Nad tím vším se museli návštěvníci památné počernické události přinejmenším usmívat a prožívat mimořádný moment, že všechno proběhlo bez policejního zásahu a tolik dobrých známých, v posledních letech izolovaných, se zase mohlo potkat. I s vědomím jistých následků, které se také dostavily, i když dál než k výslechům a potížím v práci nebo na školách to tehdy nedošlo.
Paradoxně dopadl hněv i na nic netušící počernické ochotníky, kteří dali sál k dispozici. A evidentní bylo, že se v marasmu reálného socialismu počíná výrazněji ozývat Havel. Před několika měsíci napsal otevřený dopis Husákovi o strachu a ponížení občanů, následující rok bude iniciovat obranu souzených undergroundových hudebníků a odtud se povine vznik Charty 77.
Ne náhodou někteří její spolutvůrci a mnozí prví signatáři byli mezi návštěvníky počernického představení, dnes už památné historické události. Přičemž Havlova Žebrácká opera neztratila ani za padesát let a ve zcela jiných společenských souvislostech na aktualitě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.

