Petr Holub: Ekonomika nepadá, jen zaostává

Tato informace je nepříjemná především pro Nečasovu vládu, jejíž úsporná hospodářská politika se tím ukazuje jako neúspěšná. Premiér i jeho ministr financí sice argumentují, že museli šetřit, aby zachránili veřejné finance, tím se však problém s chřadnoucí ekonomikou neodstraní.

Každý problém se může vyřešit, ovšem pouze v tom případě, že se odhalí jeho příčiny, které se posléze odstraní. Právě v tom tuzemská veřejná i odborná debata pokulhávají, protože většina ekonomů s vládou spolupracuje, případně pracuje v bankách, kterým jde současná vláda na ruku. Když se neodhalují příčiny současné krize, pak se tedy Česká republika ze svých potíží jen tak nedostane.

Chyby vládní politiky opravdu musely ekonomiku ovlivnit, nakonec stát je největším hospodářským subjektem v zemi, i kdyby se jinak tvářil, že s ekonomikou nemá nic společného. Příkladů neumětelství je celá řada. Výjimečný článek ekonoma Petra Zahradníka pro Hospodářské noviny odhalil, jak hospodářství poškodilo neustále posouvání daňových sazeb. Zaměření vládních reforem na podporu exportu poškodilo domácí poptávku, což při recesi celé eurozóny logicky dovezlo recesi i do Česka. Neschopnost zlepšit úroveň veřejné správy odradila případné zahraniční investory, kteří si do Čech chodí už jenom pro subdodávky.

O chybách se však nemluví. V důsledku se zdá, že současné potíže jsou fatální a že jsou příliš velké na to, aby se daly řešit. Tuzemský pokles přitom stále nejde srovnat s tím, co prožívají Řekové, Španělé či Portugalci. Češi totiž stále žijí v té lepší části Evropy, která může spoléhat na výkonnost Německa i dalších severských zemí a která si udržuje byť pomalý růst. Prostě jen zaostávají, protože se oddali daňovému inženýrství a chybně vsadili na export. Tuzemské podniky však stále dokáží obstát v evropské konkurenci a při lepším využití pracovní síly by žádná krize vůbec nebyla.

Česko se tedy nepropadá, protože je stále po ruce vysoce výkonný německý bratr. Němci dokonce neztrácejí hlavu ani v současné situaci, která jde označit za rizikovou. I když jinak mají potíže všechny ostatní velké země eurozóny, tedy Španělsko, Itálie a teď už také Francie, Německo sebevědomě očekává další ekonomický růst. Nejde dokonce vyloučit, že očekávaný nový růst sousední hospodářské velmoci pomůže Čechům a ukončí jejich současný sestup.

Jádro problému je v tom, že se tento pozitivní scénář nemusí naplnit. Česko je totiž opravdu na pokraji oné negativní spirály, kdy se omezování ekonomické aktivity kvůli úsporám stává důvodem k dalšímu ekonomickému poklesu. To je současnost jižní Evropy. Bývá to vidět třeba na rozpočtu, který v boji proti deficitu snižuje výdaje, tím ovšem přichází o daňové příjmy a deficit mu naopak roste.

Vláda má tedy před sebou opravdu vážný úkol překonat riziko negativní spirály, teď jde o to, aby si ho uvědomila.